- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Milá Ivanko!
Když mi zemřel táta, doprovodili jsme ho do hrobky a šli k nám domů i s panem farářem. A bylo veselo! Tak to má být! Na vesnici dechovka doprovázející neboštíka do kostela zní pomalu a mollově. A když jdou muzikanti od kostela do hospody, hrají už jen veselé písničky. Tak to má být! Vyplač se a brzy se raduj, že ty žiješ dál!
Jen by mne zajímalo, který kostel máš ve svém srdíčku.
Chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě :-) , Bohoušku
Zpívat naostro s neznámým varhaníkem bez zkoušky - to je zatracená odvaha!
Na pozadí smutného příběhu jste napsala krásný a citlivý, protože tolik lidský zážitek. A ten závěr Vašeho blogu to celé ještě umocnil.
Někdy se holt dejou věci, Ivano . Ať tenhle rok kouzlí u vás doma samé lázně...
"Violoncello mezi dětskými flétničkami" a pak, že nejde napsat v zásadě jímavý zážitek tak, že někdy vyloudí u čtenáře úsměv
Pamatujete scénu z filmu "Jestli se rozzlobíme, budeme zlí"? Jak tam ve sboru basuje ten černý vousatý herec? Tak na to jsem myslela...
Panu doktorovi by se to určitě líbilo.
Vašek
Měl tam lidi, kteří si ho vážili a měli ho rádi.
Ivo, určitě to byl krásně dojemný zážitek, na ten se nezapomíná
přál bych si, abys i mně jednou takhle zazpívala...