Jak jsem se seznamovala a seznamovala a seznamovala...

Lidé se seznamují všelijak. Kamarádka si například dala inzerát. Byla jsem zděšená, když mi to volala. "Co když ti na rande přijde úchyl? vydechla jsem roztřeseně. Být to já, mám úchyla stoprocentně! Nebo i dva!

Ta představa, jak sedím nebo stojím někde na fleku, popřípadě k někomu cizímu přistupuju s dotazem zda je to on, s kým tu mám rande, mě vraždila. Irena byla v klidu. " Já jsem člověk, on je člověk, doufám teda. On se chce seznámit, já to samý. Tak jaképak štráchy!"

Irena byla holka z Moravy. Když přijela o půlnoci na Hlavní nádraží, s chutí se šla cournout místním parkem. Ano, Jedná se o týž park, do kterého bych sama nevkročila ani za bílého dne. Takto žije a vychází jí to; na rande jí nepřišel úchyl, anóbrž Roman, kterého si po roce vzala a v současné době očekávají již druhé dítě.

Já se seznamovala velmi klasicky. V tanečních jsem hned zkraje občíhla, který kluk je tam dostatečně vysoký a současně dobře tancuje, a vypočítavě zaťala pomyslný dráp. Pak se to trochu zvrtlo, protože vzápětí zaťal dráp tentokrát on, a sbalil mě i na jiné věci, než na tancování. S tímto místním asákem jsem si luxusně zatancovala řadu let a jen řízením osudu jsem si ho nakonec nevzala. Odvolala jsem  tehdy na poslední chvíli  svatbu a vytvořila tak prostor pro další seznamování.

Další mě nabalil tak, že mě chtěl sbalit. Poručík. pronásledoval mě po Václaváku, nenápadný jak Eskymák v tropech, když jsem kráčela z redakce do tiskárny Mír. Úchyl, bylo mi hned jasné a s úlevou jsem proběhla vrátnicí. Po hodině jsem vycházela a stál ta on- s vrátným  v družném rozhovoru, Už mě ani nelegitimoval, pochopil, že nejsem osoba, kterou by rád zajal. Ale jinak jsem nebyla asi marná, on taky ne...A bum! dalších pár let v trapu!

S prvním mužem jsem se seznámila v práci. Byl tak rozkošně nesmělý! Slečno, neměla byste někdy čas?" Exot na n-tou. Tehdy jsem neodolala a dodnes se tluču do hlavy. Nesmělec se dokonale změnil na smělce s neobyčejnou výdrží a zamotal mi tak život, že ho rozmotávám dosud. Kdybych se s ním nerozvedla, jistě by jeden z nás časem navštívil nápravné zařízení stran vrazdy...

S jistým exotickým pánem jsem se poznala na ulici, ale neotřele. Vyportrétoval mě na refýži a chtěl, abych se pod jeho kresbu podepsala. Moje tři křížky ho nadchly. Uměl celkem dobře česky, já se naučila velmi špatně a kuse arabsky, abych ho šokovala, což se stalo. Naše známost byla krátká, ale dramatická, bála jsem se ho nejmíň tolik, jako on mě chtěl schvátit co nejpevněji. Moje duševní pochody byly následovné: Je to pasák a chce mě jako pracovní nástroj? Je to vrah?  Je to obchodník s bílým masem? Neskončím někde v harému?  A tak. Bylo to dilema, to vám řeknu. Ukončilo ho až klíště, které mě vysálo a na oplátku do mne vyplivlo svoje jedy. Částečně jsem tehdy ochrnula, což mě zachránilo před kariérou matky sedmi synů (Rašíd, Ali, Hamíd, ...), můj milovník to neustál, zvlášť když jsem to zveličila a mu naznačila, že to bude navždy...

Seznamovala jsem se, když jsme s kapelou hráli po hospodách. Ve škole. V práci. V nemocnici. Na plavečáku. V obchodě. V parku při venčení fen. To šlo vyloženě samo- vřele doporučuju!

I přišlo mi období, kdy jsem se už vůbec seznamovat nechtěla. Fakt jsem byla nenaložená a těmto aktivitám nenakloněná.  Byla jsem rozhodnutá žít sama a dařilo se mi to docela dlouho, Tak dlouho, abych si zvykla. Mělo to hodně co do sebe!

Může za to IDnes. Já si jen tak psala svoje blogy a diskutovala si pokojně, když si někde On zase naopak moje blogy četl. Jednoho dne se rozhodl, že se mnou chce žít. To jsme se ještě ani neviděli. Já jsem nezávisle na něm silně pocítila, že s ním taky chci žít, ale nebudu. Těch důvodů byla hromada, jeden vážnější než druhý. Po ročním dopisování, tak rozumném a ukázněném, tak charakterním, jsme se na chvilku sešli. Rozum, kázeň i charaktery se vzaly za ruce a skočily do žumpy. Byla tam už dobrá společnost, vymáchali jsme se tam svorně všichni. Až hory hučely! Upsali jsme se ďáblu.

To bylo moje poslední seznámení, po jiném už pár let netoužím Ani po seznámení, ani po chlapovi. Poprvé, Buď jsem už stará, nebo je to ten pravý, bez ohledu na ďábla?

Tudíž mi vychází, že na nejefektivnějším seznámení nese zásluhu/ vinu Idnes, pozor!