Maminku jsem nedávno přistihl, jak si čte v nějakém stařičkém dopisu ode mne. Ovšem rychle se začala tvářit, že jen dělá pořádek ve starých papírech. :o]

Tak to je jasné... Já už mám taky složku přáníček od syna- ze školky, základky, a tak.

Hezké, Ivo, úplně jsem pocítila to vzrušení ze zalepování, ale i roztrhávání obálek. Nedávno jsme u maminky četli mé dopisy a bráškovo koresponďáky (i ty mu musela nadepsat maminka) našim z táborů a zasmáli jsme se i rozesmívali. Moje děti bohužel už zažily éru SMS....

Syn taky už smskuje... Dík za návštěvu

a mne nikdo ani radku... to se na to....

Ivo, moc hezky se to cte... jak se ti to psalo?

To o těch klicích škodolibě Dík...

Vzbudilo to ve mně asociaci - víc jak 30 let si schovávám koresponďák, na kterém mi maminka posílala rodinný recept na vánoční čokoládu.. je to krom jejího prstýnku jediná památka na ni.. vždy si vzpomenu, jak měla na spěch a stejně si udělala čas a poslala mi ten recept, bez kterého bych neměla vánoce - když jsem před celými věky odešla z domova do života.. a pro mě to je vždy pohlazení od mámy - vzít ho do ruky, fialově natištěný koresponďák, a číst.. :) Díky moc za milé řádky..

Já taky děkuju

škoda vymírání dopisů. Ivano, hezký konec týdne vespolek

I Tobě a Tvé rodině, Horste!

My jsme si měli asi ve třetí třídě psát s dětmi z USA. Bylo vážně vzrůšo, když lektorka donesla paklík dopisů a rozdělila je mezi nejlepší žáky. Ale nikdo pak už neodepsal...

Taky mám doma bednu dopisů od všech možných kamarádů. Drželi jsme dlouho.

Na pár listů papíru se kdysi muselo vejít vše důležité, protože to často byla jediná spojnice dvou světů. Člověka to nutilo přemýšlet. Čím víc je svět informačně propojen, tím méně je tohle umění potřeba. Dnes nepíšu, jak hezky kvete jabloň za oknem. Vyfotím ji mobilem a během pár sekund si ji může prohlížet člověk na druhém konci světa. Stejně tak já můžu cizí "tady a teď" zažít v podstatě v přímém přenosu.

Ideální by bylo to spojit...:-)

dnes už psaná korespondence snad jen s úřady a do basy  (pokud nepočítám faktury a reklamní spam)

s modrým pruhem, co...

Korespondence mnohých osobností později vyšla knižně. Mnoho lidí dokáže do dopisu vypsat své zážitky či úvahy. Například Stalinova dcera Světlana Alilujeva, když byla vyzvána, aby napsal své paměti, odmítla s odůvodněním, že to neumí. Jeden spisovatel ji poradil, ať si představí, že mu píše dopis. Světlana to zkusila - podařilo se. Knihu proto nazvala Dvacet dopisů příteli. Je zajímavá.

 Dopisy jsou prostě dopisy. 

Viď!