Bastardí láska

V jisté ZOO před lety došlo k nemilé, nicméně pozoruhodné události: několik zvířat uteklo do volného prostoru. Některá zvířata si to užila ještě o něco více než ostatní, specielně paní šakalová a stepní lišák.

Šakalka právě prožívala své dny, a k její radosti místo obvyklé frustrace došlo ke sblížení se samcem stepní lišky. Z této nezvyklé lásky vznikl nový život, líbezné mládě, které mělo být utraceno, což ale ošetřovatel nepřenesl přes srdce. Bastard, jak mu v ZOO s despektem říkali, se tedy ocitl na zahrádce u jednoho rodinného domu v Praze- Suchdole.

Dostal jméno Bonza. Po mámě měl dlouhé silné nohy, po otci šikmé oči a dlouhý huňatý ohon. Po obou pak zdědil pronikavou inteligenci, zálibu v myslivosti a také vášnivou slabost pro měsíček; úsloví "vyje jako Bonza na měsíc" přetrvalo v místě po generace doposud. Výchovou a snad i povahou to byl mazlík a velice hodné zvíře.

Když se to shrne, tak v noci vyl, ve dne lovil nebo se tulil. Naučil se také chodit k naší pratetě na kostičky a hlavně pro podrbání a kus řeči. Tetka bydlela na pavlači v prvním patře, v domě pár set metrů od Bonzova bydliště, tedy nic nebránilo tomu, aby se tento přátelský vztah utužoval denními návštěvami. Neví se, zda byli vyloženě domluvení, ale Bonza docházel přesně na půl druhou. Jeho miska už byla v tu dobu naplněna zbytky od oběda, tetka měla sklizeno a tudíž se mohla nerušeně věnovat drbání za liško-šakalím uchem.

Jednoho dne přišel za Bonzovým pánem zdejší myslivec. "Ty, Pepku, hlídej si toho svého bastarda, lítá mi v revíru a plaší zvěř. A to mi nenamlouvej, že nic neuloví a nesežere! Já ti ho zastřelím, jestli něco neuděláš!"

Pepek tedy ještě téhož dne vyrobil luxusní boudu. Bytelnou, zapuštěnou do země, s tlustým řetězem a karabinou. Když nebyl nikdo doma, Bonza měl být uvázán na řetězu, aby nezdrhnul do lesa. "Hele, nekoukej na mě jak na vraha," vykládal omluvně při práci, zatímco Bonza z něj nespouštěl své šikmé oči. "Slyšels´ to prve sám, on by byl fakt štont tě střelit!"

Bonza se nechal trpně uvázat, i když si myslel své. Flegmaticky ležel u body, pouze občas semo tamo čmuchnul po blízkém okolí, jen aby se neřeklo. Nicméně v jeho nitru to vřelo. A čím dál tím víc! Před půl druhou se čtvrtí začaly ozývat strašidelné zvuky. Neuvěřitelný rambajz! K zešílení! Lidé vybíhali z domů a vyděšeně hledali zdroj. Válka? Bombardování? Zemětřesení?

Nic z toho.

Bonza letěl směrem k tetčinu domu, bouda na řetězu za ním nenuceně vlála, v zatáčkách drtila vše, co se naskytlo, drhla o zem i poskakovala po štěrku. Závěrem zarachotila po schodech na známou pavláčku...

Bonza si přišel pro kostičky a pohlazení!

Věnováno panu Miroslavu Andrlemu k jeho blížícím se narozeninám! :-)