Opravdu jde dnes o ty duchovní hodnoty Evropy?

K čemu jsou zákony tam, kde peníze vládnou ? (Petronius Arbiter, Neronův dvořan, 1. stol. n. l.) Pozor! Letos uplynulo patnáct let od vstupu ČR do EU a připravují se volby do Evropského parlamentu

A tak zase máme vzrůšo! I na ulicích města Plzně na nás z vystavených poutačů zírají tváře kandidátů politických stran, navržených na zvolení do evropského parlamentu. Jsou doprovázené takovými duchaplnými hesly, jako např. „Pro lepší Evropu“, nebo tvrzením, že „Jsme srdcem Evropy“. Počínajíc pány Babišem, Teličkou, až po pana Pospíšila chtějí všichni na půdě evropského parlamentu – jak tvrdí – hájit naše národní zájmy a nabízejí své služby. (To se budeme mít!) A kolem pražských magistrál, ale i v Plzni na nás z obrovských poutačů shlíží i tvář Vladimíra Soukupa, generálního ředitele televize Barrandov a mediálního magnáta, usilujícího rovněž o vstup do vysoké politiky. Až by jeden uvěřil, že všem těmto lidem nejde o peníze a moc, ale o spravedlnost a blaho lidu.

Ale kam se všichni hrabou za naším miliardářem, předsedou vlády panem Babišem. Jeho zahájení předvolební kampaně 2. května v televizi Barrandov – ihned po vystoupení prezidenta Zemana bylo překvapivé, přesto, že bylo Vladimírem Soukupem dlouho předtím avizováno. V uvedené diskusi – přesněji řečeno monologu pana Babiše, neboť jeho oponent nebyl v podstatě vůbec připuštěn ke slovu – vyrukoval jako obvykle s obšírným výčtem svých osobních úspěchů a nemilosrdnou kritikou ostatních. Jeho sebevědomí, podpořené přijetím v Bílém domě prezidentem Trumpem a o dosavadní výsledky předvolebních průzkumů vykonaly své. Až mně bylo místy pana Soukupa líto. Vždyť jistě rovněž dělá, co může, aby se v široké veřejnosti zviditelnil a v ničem si s ním nezadá, včetně své touhy po moci. Již Babišův vstup před televizní obrazovku byl velkorysý. V červené kšiltovce Trumpova typu, s nápisem „Silné Česko“ a bílé košili, doprovázen hrstkou svých věrných, rovněž s červenými kšiltovkami a bílými košilemi – opravdu to připomínalo americké předvolební cirkusy. Má pravdu, když tvrdí, že má stejnou krevní skupinu jako prezident Trump – rovněž miliardář, i s jeho heslem „Především Amerika“!

Pan Babiš je mužem přítomnosti. Minulost a nějaké vznešené, neuskutečnitelné duchovní ideály jej nezajímají. Ví, co jeho praktické voliče především zajímá: dvojí kvalita potravin, rozkrádání státního majetku za bývalých vlád ODS. Odpor proti přistěhovalcům, nízké platy. Neschopnost některých našich europoslanců hájit v Bruselu naše národní zájmy a co již on pro to udělal. A před celý národ pak postavil i cíl svého úsilí – dostat jej mezi nejvyspělejší státy Evropy, kam údajně patřil i v období naší 1. republiky. Má samozřejmě jako podnikatel na mysli ty materiální hodnoty.

Tak jak je to vlastně s těmi tak často některými našimi politiky proklamovanými duchovními ideály Evropy?

Kdyby to někdo věděl! Má to být snad ta romantizující, emotivně silná Schillerova Óda na radost, zhudebněná Beethovenem, se svou výzvou „V náruč spějte, miliony“? Nebo snad křesťanství se svými duchovními hodnotami, navazující na svou středověkou politiku oltáře a trůnu – spolupráci světské a církevní moci? To v době, kdy v celé Evropě, na základě šíření materialistické filozofie a jednostranné pragmatické orientace všech liberálních vlád na zvyšování hmotné spotřeby dochází k zpochybnění a odmítání náboženství, projevující se i v poklesu počtu věřících. Jistě – současný papež František se snaží obrátit pozornost celé katolické církve k návratu k evangelické prostotě a skromnosti a tím zvýšit její morální autoritu. Víra, Naděje, Láska! – těžký úkol v době globalizace, růstu vlivu muslimského náboženství, střetávání různých světových náboženství s různými duchovními hodnotovými orientacemi i na půdě Evropy. Vždyť i uvnitř křesťanských církví nepanuje jednota, A tak i jeho výzvy k přijímání přistěhovalců, z nichž mnozí jsou nikoli oběti válek, ale běženci ekonomičtí, nepadají vždy na úrodnou půdu.

Praxe a fakta jsou, jak se tvrdí, nejvyšším kritériem pravdivosti a zřetelný rozpor mezi vedením EU a stanovisky jednotlivých účastnických států se odráží i v postupné ztrátě důvěry k němu. Vždyť i ten brexit je toho dokladem. Hovoří se o tom, že německé a francouzské elity, které stály u zrodu evropské integrace dávno již zapomněly, že k úspěšné integraci mnohonárodnostní Evropy je třeba dlouhého času a souhlasu širokých vrstev obyvatelstva, které tuto integraci podporují a berou si ji za svou. Ale mnohým politikům, zastávajících i vysoké funkce v hierarchii EU i v naší zemi stačí, když jen neustále opakují slova Václava Havla, podle nějž je náš vstup do EU „zárukou naší bezpečnosti, stability, soudržnosti, při rovnosti práv a povinností“. Slyšíme to denně z našich veřejných sdělovacích prostředků, slyšíme to i od naší eurokomisařky Věry Jourové. Z nepochopení a odmítání politiky EU ze strany některých našich politiků a občanů viní „vrozený český skepticizmus“. Jen zapomněla dodat, že ten český skepticizmus formovaly naše více než tisícileté zkušenosti s našimi silnějšími sousedy ze všech světových stran. Ten nelze vymýtit příkazem shora.

Od doby, kdy Václav Havel tato slova pronesl, se ale svět nezastavil. Po rozpadu Sovětského svazu došlo ke stabilizaci politických poměrů v putinovském Rusku, nástupu nové světové velmoci Číny, dýchající na záda dosavadnímu světovému suverénu – Spojeným státům americkým. Došlo k aktivizaci států s převážnou většinou muslimského náboženství a uvnitř nich k souboji o budoucí hegemonii. Do pohybu se daly masy chudých Asie a Afriky do bohaté a vysněné Evropy. A to lidské hemžení začíná ohrožovat sucho, tání ledovců a jiné nevratné přírodní změny. Jaké to tedy asi budou ty budoucí duchovní hodnoty Evropy? Patří snad mezi ně i její postupná militarizace, včetně naší země, tak podporovaná i některými našimi vysloužilými generály z NATO a některými pravicovými politiky, ochotně se podřizujícími tlaku americké administrativy? Sovětská vojenská technika je z pochopitelných důvodů vyměňována za americkou. Kšeft je kšeft! Je již jasně označen i náš nepřítel. Nezdá se, že by to naše obyvatelstvo nějak vzrušovalo. To spíše ta dvojí kvalita potravin ... Na celém světě se pilně zbrojí, probíhají lokální války, za kterými vždy spolehlivě najdeš střet světových velmocí.

Ty duchovní hodnoty Evropy!