"Psychologové ji (přechodnou pěstounskou péči) nedoporučují ani u miminek nad 6 měsíců, kdy již dochází k navázání citové vazby, která je přesunem do další rodiny opět zpřetrhána."

Toto není pravda. Naopak, bylo mnohokrát prokázáno, že pro dítě je mnohem menší zlo, pokud musí vlivem okolností již navázanou vazbu (k přechodnému pěstounovi) přesunout na následného trvalého pečovatele (osvojitele, dlouhodobého pěstouna nebo třeba příbuznou pečující osobu), než když v raném věku zůstane bez možnosti vůbec nějakou pevnou vazbu k jedné osobě vytvářet! Absencí možnosti vytvářet tento tzv. primární attachment dochází k nevratnému poškození psychiky, které je jednoznačně popsáno jako porucha připoutání (porucha citové vazby). Právě vliv ústavní péče, resp. nepřítomnost stálé "mateřské" osoby v raném věku dítěte, vede k tomu, že člověk s poruchou připoutání má velmi problematické vztahy po celý život, a je mnohonásobně vyšší riziko, že nedokáže v dospělosti pečovat ani o své vlastní děti. To je jeden z hlavních argumentů, proč je náhradní rodinná péče, včetně pěstounské péče na přechodnou dobu, pro nejmladší děti žijící mimo vlastní rodinu naprosto nezastupitelná a proč postupně všechny civilizované země vložily do své legislativy zákonný zákaz umisťování dětí do 3, resp. 6 let do ústavní péče (ČR byla poslední).

"Pokud se budou šířit informace, že děti v dětských domovech „rostou pro kriminál“, nebo že jsou nevychovatelné, nebude to mnoho lidí motivovat k tomu jim pomoci."

Ano, tak s touto větou jednoznačně souhlasím. Tato stigmatizace by měla skončit, protože jejich už tak komplikované zařazení do společnosti je pod vlivem podobných předsudků ještě složitější.

"Samozřejmě, že dětské domovy nejsou ideální, ale většina jejich pracovníků se snaží pro děti v rámci svých možností udělat maximum. O to smutnější je, že někteří z těch, kterým se dostalo maximální péče, nyní domovy kritizují. Je to samozřejmě jednodušší, než si přiznat, že v první řadě selhali jejich vlastní rodiče a že dětský domov se již jen snažil napravit, co se dá." - Pracovníci dětských domovů jistě (aspoň někteří) dělají maximum, ale stále V RÁMCI SVÝCH MOŽNOSTÍ, a ten rámec je nesrovnatelně omezenější, než rámec možností náhradních rodičů z hlediska naplňování psychických a zejména citových potřeb svěřených dětí.

"Do „vlastních řad“ dokonce „střílí“ i někteří z těch, kteří díky tomu, že vyrostli v dětském domově, mohli vystudovat vysokou školu, což by jim v původní rodině nikdy nebylo umožněno." - Srovnávání DD s původní rodinou, ale tady se jim pěstouni nehodí do krámu. U pěstounů by totiž tyto děti VŠ vystudovaly také, ale navíc i ty, které v DD skočily na mnohem nižším stupni vzdělání. "Zatímco v běžné populaci dosáhne vysokoškolského a vyššího odborného vzdělání každý čtvrtý člověk ve věku 20 až 29 let, mezi dětmi vyrůstajícími v dětském domově je to jen každé 171." [http://www.novinky.cz/veda-skoly/214644-pruzkum-ze-171-deti-z-detskeho-domova-se-dostane-na-vs-pouze-jedno.html] A co je na tom špatně, že někteří lidé, kteří vyrostli v DD nyní ústavy kritizují? Oni smějí projevovat jen nehynoucí vděčnost a velebit ústavy (ano, ústavy, instituce) až do smrti?

Většina dětských psychologů zabývajících se problematikou náhradní rodinné péče? No nevím čí většina. Moje většina psychologů zabývajících se problematikou náhradní rodinné péče, které znám tak přechodnou péči doporučují.

Přesně tahle věta mě nadzvedla ze židle. Opravdu ráda bych znala jména té "většiny dětských psychologů", to je nehorázné! Jsem psycholožka, zabývající se léta právě problematikou dětí žijících mimo rodinu a dovoluji si tvrdit, že znám poměrně velké množství svých kolegů a jejich názorů. A pokud se bavíme o psycholozích, kteří této oblasti rozumějí a v ní se pohybují, tak naprostá většina naopak pěstounskou péči na přechodnou dobu podporuje.

1978: "Nejtruchlivější kapitolou jsou však předpojatá soudní rozhodnutí o umísťování romských dětí v dětských domovech proti vůli rodičů schopných dítě vychovávat. Romové, kteří na svých dětech lpějí, se v takových případech odebrání dětí brání. Došlo i k případu, kdy VB vyhledala romské dítě schované pod postelí, a to pomocí vycvičeného psa, který dítě před očima rodičů z úkrytu vytáhl. Násilné převádění romských dětí do dětských domovů proti vůli rodičů je velmi často diktováno úsilím zbavovat etnickou skupinu vlivu na své vlastní děti a snahám, aby tyto děti podléhaly výhradně vlivu většinově populace." (Dokument č. 23 Charty 77)

1981: 59% cikánských dětí se dostává do dětského domova kvůli nezájmu matky, říkají sociální pracovníci (Svobodová M., Kovařík J., Niederle P. Cikánské děti v náhradní rodinné péči)

2015: "Většina dětí přichází do dětských domovů v daleko vyšším věku, kdy jsou odebírány ze svých biologických nefunkčních rodin, kde často zažily věci, které si neumíme ani představit. (...)

víme, že v dětských domovech vyrůstá plno šikovných a chytrých dětí a mladých lidí, kteří si uvědomují, že jejich rodina selhala, jsou rádi, že mohou být v dětském domově a jsou vděčni za tuto příležitost. V tomto směru je potřeba informovat širokou veřejnost." (Dejme dětem šanci, o. p. s.)

Romské děti vyrůstající v sociálně vyloučených lokalitách, mají 27x vyšší pravděpodobnost, že budou odebrány do kojeneckého ústavu, než je průměr pro ČR. Každé romské dítě narozené v ČR má 10x vyšší pravděpodobnost, že bude odebráno do kojeneckého ústavu, než je průměr pro ČR.

Podle oficiálních statistik bylo v roce 2012 odebráno do kojeneckého ústavu celkem 1932 dětí, z toho pouze 66 dětí kvůli týrání. Romských dětí bylo odebráno 446, tedy 23% ze všech. file:///C:/Users/Stepan%20Ripka/Downloads/ai_2013_25.pdf

spravny link: http://www.uzis.cz/rychle-informace/cinnost-kojeneckych-ustavu-detskych-domovu-pro-deti-do-tri-let-dalsich-zarizeni-pro-deti-roce-2012

Máte pravdu v tom, že paušalizace toho, jaké děti v DD vyrůstají, je nebezpečná. Psychologové nejsou proti přechodné pěstounské péči, pouze ti, kteří vydělávají právě na dětech v DD. Nikdo netahá děti z DD a nerve je do rodin, kam nechtějí. Pokud máte pocit, že se dětí nikdo neptá na to, co chtějí, vracíme se na začátek - v DD jsou lidé, kteří se dětí ptát mají. V pěstounských rodinách takoví lidé jsou.

(Ideální není ani tzv. profesionální pěstounská péče, proti které se staví i většina dětských psychologů zabývajících se problematikou náhradní rodinné péče. Dětem je potřeba hledat vhodné dlouhodobé zázemí.)

No ideální určitě není, ale říká ta většina psychologů, zda je pro děti lepší čekat v rodině nebo v ústavu? Vazba je přetnutá, ale postupně a hlavně je vytvořena což je právě v ústavech problém, že ani nevznikne!

(Většina profesionálních pěstounů bere svoji práci jako poslání, ale bohužel jsou mezi nimi i tací, kteří si tímto způsobem řeší svoji neutěšenou finanční situaci.) 

Máte nějakou statistiku zaměstnanců ústavů, zda si prací v zařízeních neřeší svojí neutěšenou finanční situaci?

Pokus o analýzu této problematiky, který v konečné fázi skončil na úrovni studenta 1. ročníku střední pedagogické školy... Sorry čekal jsem od článku víc....

Prestoze v clanku jsou veci, ktere jsou pravda (pokud budeme k detem z DD pristupovat tak, ze beztak rostou pro kriminal, tak tam opravdu pravdepodobne I skonci), tak celkove agresivni ton, a duraz na to, ze deti z DD si nemaji co stezovat a maji byt vdecne, plus narazky na pestouny ,to cele ponekud srazi...