Církev nabízí návod na život

Společnosti schází „Charta lidských povinností"

     Kardinál Miloslav Vlk přijel 20. února do Žďáru nad Sázavou besedovat na téma „Má Církev dnešní společnosti ještě co nabídnout?" Besedu uspořádala Evropská akademie pro demokracii a moderoval ji místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Kasal.

Několik (vytržených) myšlenek z úvodního projevu kardinála Vlka:

„V dialogu se společností, která nás obklopuje, někdy máme malé sebevědomí.

Církev nemá založení lidské, ale Kristus ji založil. Spočívá na Evangeliu a založena byla shora. Principy ze kterých vychází Evangelium jsou dané, zjevené. Na rozdíl od principů, na kterých je založen stát a další instituce.

Ústava zřetelně odlišuje: stát je nekonfesní a církve jsou na státu nezávislé. V současné době se ve světě rozvinul, ne stav odluky, ale kooperace. Stát si uvědomil, že Církev potřebuje. A Církev si je vědoma, že potřebuje spolupráci se státem, protože my máme hlásat Evangelium a ne si ho povídat jen v kostele.

To co Církev přináší, a má povinnost přinášet, jsou základní principy pro život celé společnosti a každého člověka. My tento poklad máme a máme povinnost ho také společnosti přinést.

Ze strany společnosti často zažíváme velké předsudky, které jsou dané od první republiky, Jiráskovými díly, komunistickou érou, ...

Co může Církev nabídnout? Hodnotový základ. Společnosti chybí hodnotový základ, který je trvalý.

Autor Evangelia a Písma, a autor tohoto světa a života, je týž: Bůh.

Když dostanete např. k Vánocům dárek, tak ho rozbalíte, vytáhnete a napřed si přečtete návod, abyste ho náhodou nepoškodili, nezničili. A život je obrovský poklad a nádherná věc. Jak to, že lidé nehledají návod. A tady má Církev co nabídnout.

Pro dnešního člověka je největší hodnota svoboda. Ale svoboda není absolutní. Svoboda je omezená, musí být omezená. Čím? Pravdou. Člověk ve své svobodě musí respektovat Pravdu. Máme Chartu lidských práv, ale nemáme Chartu lidských povinností.

Říká se, že žena má právo na své tělo, na potrat. To je obrovský omyl. Ten plod není její tělo. To už je samostatný člověk. A i právníci toto uznávají. Ten plod má také právo na život. Tady se najednou dvě práva srážejí. Jedno pošlapává druhé. Proč? Protože schází základní přístup z hlediska Pravdy, která je daná. Život nám nepatří, život nám byl svěřen. Otázka svobody potřebuje evangelijní základ.

Úcta k člověku není dána automaticky, a nedohodli jsme se na ni na nějakém, třeba i světovém, gremiu. Ta je daná tím, že člověk je tvor Boží. A když se toto neuznává, tak se ztrácí základ rovnosti člověka (lidí), řád zakotvení jeho důstojnosti. Kam to vede? Gulagy, koncentráky, ... To, že jsme stvořeni, je základ naší rovnosti a důstojnosti člověka."

A na závěr ještě pozvánka: 

Petr Dejmal      Další články: dejmal.blog.idnes.cz