Matka zoufale pláče - dcera na bále skáče

Úterní večer byl pro PBVOŠ slavnostním okamžikem. Maturanti a imatrikulanti se sešli v Národním domě na Vinohradech, aby převzali šerpy a odznáčky a užili si svou chvilku slávy.

Ples samozřejmě vyžaduje speciální přípravy a tak se někteří z nás sešli s předstihem v bytě spolužačky, kde se konal velký ceremoniál kolem líčení, oblékání a pití vína. Samotná cesta na ples připomínala spíše projížďku na horské dráze. I přes pár komplikací jsme z tramvaje bezpečně vystoupili a nadšeně jsme vzhlédli na nádhernou budovu Národního domu na Vinohradech. Sotva jsme vstoupili dovnitř, zbytek našich spolužáků nás zastavil s tím, že zkouška nástupu je již u konce a nyní máme asi dvě hodiny čas. Přesunuli jsme se do nejbližší hospody. Začalo druhé kolo pití vína. K překvapení všech jsme zahájení plesu stihli s předstihem a Náš okamžik nastal. Nervozita zaplnila celou místnost – nervózní jsme byli především my, co jsme netušili, kam máme nastoupit. S elegancí nám vlastní jsme naši chvilku slávy zvládli znamenitě. Třídní profesorka Hana Palesová nám připnula odznáčky imatrikulantů a opustili jsme pódium. V onen moment, kdy jsme opustili hlavní sál, naše důležitost klesla na nulu. Na scénu přišli maturanti a my se odebrali na balkón, kde jsme i nadále hledali pravdu na dně sklenice vína. Někteří z nás se šli nadýchat čerstvého vzduchu před vchod a vraceli se zpět s plícemi plnými dehtu. Cestu zpět na balkón jsme vzali přes taneční parket, ze kterého jsme se prakticky do konce plesu nehnuli. Za to pohyb na parketu byl obdivuhodný. Tančilo se v párech i skupinově, pomalu i rychle, čača i nesmrtelný rokenrol. Dlouhé princeznovské šaty jsme si s ubíhajícím časem držely stále výš a výš a naopak naše důstojnost strmě klesala dolů. S písní Dlouhá noc se kapela rozloučila a před námi se otevřelo okno možností. Někteří z nás se rozhodli jít spát, jiní ještě neměli dost. Jak bývá mým zvykem, nikdy nemám dost. Vyrazili jsme do baru Legenda nedaleko od místa konání plesu a k našemu překvapení zde zrovna zavírali. Přes veškerý odpor a nechuť jsme se nakonec odebrali na oficiální after party. Kde bohužel platí staré známé pravidlo, co se stane v Chill Lounge, zůstane v Chill Lounge.

Z mého pohledu naprosto skvělá společenská událost. Jediná chyba, které jsem se dopustila, bylo přílišné angažování se v pití alkoholu. Kdybych bývala zůstala jen jako pozorovatel, ušetřila bych si nepříjemnou kocovinu, nějaké ty peníze, nebyla bych pro matku opět zklamáním, a ještě bych měla o plese doopravdy co psát. I přesto však své mlhavé zážitky jen tak z paměti nevymažu. 

-V-