(Ne)veselé zážitky turistického průvodce z cest po Evropě. Fakt jsem jim říkala, která loď pluje na Sardinii...
Práce externí průvodkyně mne ve své době velmi bavila a díky ní jsem se nejen dostala na zajímavá místa, ale také zažila situace, které bych nevymyslela.
U každého zájezdu si vždy vytipuji tři druhy klientů a to, tazatelé (jsou schopni se zeptat na to, jakou barvu má spodní prádlo řidiče), věční rýpalové (nelíbí se jim ani to, že u lyžařského pobytu je sníh) a pak tzv. nezávislí klienti. Poslední skupinu či jednotlivce většinou minimálně 1x za pobyt někde hledám nebo jinak zachraňuji ze situace, na kterou jsem předem upozornila,, avšak v případě NK (nezávislý klienti) to bylo zcela zbytečné.
Již třetím rokem provázím zájezd na Sardinii, jedná se o kombinovaný pobytově-poznávací výlet a přeprava do cíle cesty - Sardinie - není letecky, ale autobusem a trajektem. Také u této skupiny mám od počátku některé klienty zařazeny do výše uvedený skupinek a čekám, co bude. Před naloděním na trajekt všem pečlivě vysvětluji postup při nástupu, která místa jsou nejvhodnější na usazení, kdy asi budeme na místě a hlavně, která loď je naše! Hm, skupinka NK se vesele baví a po upozornění, že by měly poslouchat se, mne vraždí pohledy. Tentokrát tvoří skupinku NK totiž čtyři děvčata ve věku okolo dvaceti let.
Klienti opouští autobus, všichni jdeme ve skupině, až na NK, které si vesele pobíhají po přístavu a "balí" námořníky. Zatím se však stále drží v našem dosahu, tak to neřeším. A ejhle - starší paní ze zájezdu si nechala v autobuse prášky na tlak a musí je mít. Zastavuji skupinku a ještě doběhnu k odjíždějícímu autobusu a léky přinesu. Všichni čekají, jen NK už není vidět. Nu což, asi už děvčata nastoupila. Pomalu se nalodíme všichni. Trajekt odjíždí za 20 minut, naproti nás stojící loď na Korsiku odjíždí za 15 minut. Naproti nás je myšleno cca 200 metrů od naši lodi, do obou trajektů stále nastupují cestující.
Jsem pečlivá průvodkyně (tedy většinou) a klienty si po nalodění chci spočítat, řekli jsme si již dříve, kde se sejdeme, ať zjistíme, zda jsme všichni a já mohu být v klidu. Všichni jsme se sešli u infocentra v přízemí trajektu, všichni až na NK. Někdo jen tak tiše pronesl, že je viděl jít dále po molu...k lodi na Korsiku. Palubní šéf mezitím hlásí, že se má ukončit nástup, bude se odplouvat za pár minut a informuje o průběhu cesty. Chybí mi čtyři lidi!
Zoufale prosím námořníka u vstupního mola, ať mne pustí ven, že musím doběhnout na vedlejší loď a zpět - zoufale ho prosím německy a on je Ital, což je možná štěstí, jelikož mi nechápavě pokyne, že můžu jít, ale musím být obratem zpět. Obratem zaběhnout 400 metrů bude asi trochu problém. Ještěže běhám doma, teď se mi to hodí. Celou cestu k vedlejší lodi si v duchu opakuji, že mi nesmí odjet všichni mí klienti sami na Sardinii, že to musím, MUSÍM, stihnout.
Loď na Korsiku už má nástupní molo zvednuté, pravděpodobně můj výraz v obličeji však způsobí, že jej spustí zpět a já opět zoufale vysvětluji... opět německy Italovi. Pustí mne na palubu a já běžím k místu předem domluveného setkání na lodi, sice na jiné lodi, ale já věřím, že tady budou. A jsou, u sloupu se choulí roztřesená skupina NK - tedy tři členové, čtvrtý chybí. Když mne spatří, radují se jak malé holky, něco mi říkají, nevnímám, jen jim doporučuji šetřit si dech - za pár sekund musí zaběhnout rekordní čas v běhu na 200 metrů s baťůžkem.
Palubní šéf mne upozorňuje, že už 3 minuty měli plout, trochu sázím na to, že Italové mají na všechno čas a tudíž nám loď na Sardinii neuplave. Místnímu moderátorovi plavby s omluvou beru mikrofon a česky do něj vysílám SOS pro poslední ztracené děvče, které se obratem zjevuje vyděšené a s pláčem u nás, prý nás všude hledají a nemohou najít, no když jsou na jiné lodi, není se čemu divit. Vracím mikrofon, děkuji za pomoc a posádce přeji příjemnou plavbu a utíkám pryč.
Tedy utíkáme, já vpředu co by vodič, povzbuzuji holky k atletickému výkonu. Bohužel děvčata asi netrénuji tak pečlivě jako já a zatím to na rekordní čas v přeběhu nevypadá, nástupní molo trajektu na Sardinii se zvedá, loď troubí k odjezdu... ... ... ... padlo pár nepublikovatelných slov...
Stihly jsme to, Ital u nástupu si mne pamatoval a když mne viděl, jak zase peláším od druhé lodi zpět i s pelotonem v zádech, loď nenechal odjet a ten den měly nakonec oba trajekty zpoždění.
Tato skupina nezávislých klientů (NK) se už za celý zájezd neprojevila jako nezávislá, naopak stala se z ní skupina HB (hodní beránci) a paní průvodkyně byla pro ně bohyní.
