Bla bla bla, bla bla bla (odpůlnoční frístajl)

Tam, kde končí rozum... přichází místo pro mě...                                      

Sto čajů, rozepsaná věta,

s "Ní" se vrátí konec světa,

černé třesky ostře hladí,

mozek v ruce, to mi vadí.

Den chci poslat "tam" a zpět,

v obálce mám internet,

kde se vzal, tu se vzal

všechen rozum rozkousal..

hm asi proto, že jsem sám,

v bahně talíř umývám.

Musím střelit pistol zblízka,

aby rána pěkně třískla,

na to stačí tak pět vět,

potom rozevřu Ti květ,

voní tak, že v rukou zebe,

rozplynout chci v "boha" nebe..

avšak z "boha" nezaprší,

zmoklou "Lásku" neusuší:(

Hlavou sem tam zakroutil

a sám sebe zarmoutil..

Odkud se to bla bla bere,

co to do oka se dere,

proč mi příjde, že už je to moc?

no jo vždyť je znova odpůlnoc..

Zrcadlo se kouká do mě,

no tak to je teda po mně,

udělalo "bubáka",

vymáčklo si je***a,

učesalo patku, zmáčklo půlku zadku,

vyleštilo sklo, ušklíblo se a zas šlo..

Řeknu Vám

tady-to je zvláštní "stav",

kolem proletělo hejno krav

a mně už trochu slunce svítá,

proč mě nikdy nepřivítá,

proč mi nikdy nedá packu,

místo pusy radši facku..

Vážně už mi teďka j**e,

to ne ze mně, ale z Tebe!

Nedivte se,

já jsem totiž pěknej cvok,

IQ jako sladkovodní Mlok.