Zaklínadlo o vítězství čehosi nad čímsi se stalo mantrou, kterou třeba tisíckrát denně opakovat. Je však zcela nežádoucí, aby se člověk zamyslel nad obsahem a významem toho, co tato mantra vlastně znamená. „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávisti,“ tak pravil Zarathustra.
Co nám bylo vlastně sděleno?
-
Vítězství pravdy a lásky je neodvratné, nutné a žádoucí. Toto vítězství však přichází samo o sobě, pro člověka je tedy nadbytečné k tomuto vítězství jakkoliv přispívat vlastním úsilím, neboť nastane i bez něj. Je to tedy pouhé konstatování, které nikoho k ničemu nezavazuje, pouze jej „musí“ vzíti na vědomí. -
Jedná se o povzdech nad tím, že sice vítězství pravdy a lásky by bylo žádoucí, ale je neuskutečnitelné. Toto vítězství tedy nikdy nenastane, pro člověka je tedy zbytečné o něco neuskutečnitelného usilovat. Je to tedy pouhé konstatování, které nikoho k ničemu nezavazuje, pouze jej „musí“ vzíti na vědomí. -
Ten, který pronáší tuto banální větu, prohlašuje sám sebe za nositele a jediného majitele pravdy a za mesiáše, který jako jediný všem lidem přináší lásku. Cokoliv bude v budoucnosti vyřčeno, může jen on označit za pravdu, kohokoliv, kdo v budoucnosti bude usilovati o to státi se vůdcem národa, může jako jediný označit za toho „dobrého“, který přináší lásku, nebo naopak za toho „špatného“, který přináší lež a nenávist.
Když jsem před třiadvaceti lety poprvé slyšel tu větu o vítězství čehosi nad čímsi, měl jsem nepříjemný pocit, že tato věta vypadla z nějakého paperbackového románu o ušlechtilém pistolníkovi. Vypadla, ale z úplně jiného románu. Z románu George Orwella 1984. I v Orwellově „Oceánii“ ( cože je jedna ze tří velmocí v jeho románu a zahrnuje prakticky přesně všechny dnešní státy EU společně s USA a Kanadou ) zvítězila pravda a láska nad vším ostatním. Existují zde pouze 4 ministerstva (ministerstvo hojnosti - Minihoj, ministersvo míru - Minimír, Miniprav a Minila), která ovládají celou zemi.
Tedy ministerstvo pravdy ( Miniprav ) mělo jediný úkol, neustále zajišťovat, aby to, co se říká dnes, nebylo v rozporu s tím, co se říkalo včera či před rokem, neboť to, co je vyslovováno dnes, je pravda, byla to pravda vždycky a bude to pravda navěky, nebo alespoň do doby, než bude třeba všechno zcela změnit podle toho, co bude pravda zítra. Zároveň toto superministerstvo pochopitelně řídí vzděláváni a kulturu a dohlíží na to, aby nic nebylo v rozporu s tím, co je právě teď momentálně ona jediná a neměnná PRAVDA. Z téhož důvodu rovněž vytváří nový jazyk, který v budoucnosti již ani neumožní dopustit se ideově závadné myšlenky, neboť ji nebude možno vyslovit.
Druhé ministerstvo, je ministerstvo lásky ( Minila ). Zde si dovolím použít malý úryvek z románu:
„... Ministerstvo lásky věru nahánělo hrůzu. Nemělo vůbec okna. Winston nikdy nebyl v budově Ministerstva lásky, ba ani na půl kilometru od ní. Bylo to místo, kam se nedalo vstoupit jinak než v oficiální záležitosti, a to pouze tak, že člověk musel proniknout zátarasy z ostnatého drátu, ocelovými dveřmi a územím skrytých kulometných hnízd. …“
Ministerstvo lásky bylo obrovským kriminálem, kde ti, kteří se dopustili „ideozločinu“, tedy zapochybovali o neomylnosti a dokonalosti Velkého bratra, byli vězněni a podrobeni nejstrašlivějšímu mučení. Nikoliv však proto, aby byli potrestáni a zničeni, ale proto, aby pochopili, že jen láska k Velkému Bratru je tím, co je může zachránit. Ideozločinci, tedy ti, kteří si dovolili zapochybovat o pravdě a lásce, nebyli vražděni hned. Nejprve je bylo třeba „převychovat“ a přivést na správnou cestu, tedy k pochopení že jediná pravda není ta, ke které by se snad pokusili dojít vlastním rozumem, ale ta kterou si bezmyšlenkovitě a ochotně osvojí jako tu jedinou správnou předkládanou těmi, kteří mají monopol na pravdu. A obnovit v každém člověku tu jedinou povolenou lásku, lásku k Velkému Bratru. Pak teprve budou „ideozločinci“ popraveni.
Na závěr snad jedinou větu. Opravdu si nepřeji, aby taková pravda a láska zvítězila nad svobodou a rozumem.
