Při pohledu na poslední vývoj evropského kontinentu jsem si vzpomněl na jeden starý vtip. Adolf Hitler po padesáti letech v pekle dostal na dva dny propustku, aby se mohl podívat, jak to ve světě vypadá. Ale on je za dvanáct hodin zpátky. Když se ho Satan zeptal, proč taky rychle utíkal zpátky do pekla, Hitler odpověděl: „Svět zešílel, Židi válčej a Němci kšeftujou.“
V téhle anekdotě již nejméně před třiceti lety někdo, zřejmě nechtěně, vystihl podstatu nastupující ztráty schopnosti Evropy nadále si hájit své právo na existenci. Evropa, chápeme-li ji z hlediska poválečného vývoje a zvláště pak s ohledem na její současnou podobu jako více či méně kompaktního unijního uspořádání, je či alespoň původně měla být konkurentem velkých světových hráčů, tedy Spojených států amerických, Ruska a Číny. Nestala se jím a naopak stále více zaostává a dnes se dostává na chvost dynamicky se rozvíjejících států této planety. Připočteme-li k tomu navíc fakt, že i samotné Spojené státy dnes již vlastně jen silou svého vojenského potenciálu se snaží udržovat zdání o svém výjimečném postavení v globalizovaném světě, zdá se, že nastává soumrak euroatlantické křesťanské civilizace.
Proč? Můžeme k tomuto faktu přistoupit na základě historických zkušeností. Velké říše zanikaly v okamžiku, kdy vyčerpaly své ekonomické či lidské zdroje nebo pokud ztratily jednotící ideu své vlastní existence. Pokud tedy Evropa vyčerpala své možnosti, pak nastane její konec. Může nastat stejně, jako se rozpadalo Britské impérium, kdy po Druhé světové válce již nepočetné zdecimované britské koloniální jednotky nebyly schopny držet v poslušnosti stovky milionů lidí v zemích podřízených britské koruně. Bylo to neodvratný konec, ale proběhl relativně civilizovaným způsobem. Může nás ale potkat osud například říše Římské, která se sice pokusila ve 4. století Milánským ediktem vytvořit novou sjednocující ideu své existence, ale následnému postupu Barbarů a vyplenění Říma již nemohla zabránit. Na dlouhá staletí se pak Evropa ponořila do totálního chaosu. Pokud Evropa tedy nenalezne v sobě dost odvahy, aby se přihlásila dnes k tomu jedinému, co je možno chápat jako fundament samotné existence všech evropských států, tedy ke svým křesťanským kořenům, a nebude-li ochotna za své právo na život také bojovat proti těm, kteří k nám nepřicházejí proto, aby s námi žili v míru, ale proto, aby Evropu rozvrátili a následně ovládli, čekají nás zlé časy.
Pokud totiž nahlédnete na to, jakými ideály se řídila například Velká Británie v době, kdy byla schopna šířit evropskou vzdělanost a zároveň zajišťovat blahobyt nejen pro samotnou koloniální velmoc, ale rovněž rozvoj pro celou Evropu, zjistíme, že to byl především velmi náročný systém základního a zvláště pak středního školství, velký důraz na disciplinu a tělesnou zdatnost, odvaha a víra ve vlastní síly. V koloniích pak šířili vzdělanost, kulturu a sport. Tedy, chceme-li přežít, musíme se vrátit k těmto dnes tak nepopulárním hodnotám. Pevná rodina, náročná škola, fyzická a duševní odolnost a odvaha hájit naše práva a ani na vteřinu nepřipustit, aby ten, kdo naše právo ohrožuje, tak mohl činit beztrestně.
Ani na chvíli nepochybuji o tom, že toto moje zamyšlení vyvolá nenávistné reakce všech těch, kteří slovy klasika (V + W) částečně z blbosti a částečně za cizí peníze, budou tvrdit, že jsem politicky nekorektní, že upírám práva například našim drahým muslimským přátelům, že nadřazují jedno náboženství nad druhé, že naopak musíme stále více a radostněji přijímat multikulturalismus a tolerovat roztomilé dívenky, které přece nedělají nic jiného, než že obnažené podřezávají symboly křesťanství a vyzývají k zavraždění duchovních představitelů pravoslavné církve. Nikoliv, přátelé, já se jen nechci dívat na to, jak Evropa páchá sebevraždu a už vůbec nejsem ochoten k tomu přispívat a mlčet.
A v čem je podstata současného stavu? V neochotě lidí prakticky ze všech evropských zemí žít zodpovědně, studovat, pracovat, bojovat a nebát se říci, že svoboda je víc než blahobyt. Stručně, že rozum a odvaha musí zvítězit nad tupostí a zbabělostí.
