S každým dalším krokem současné vlády se mi na mysl vkrádá myšlenka, že rozpad základních funkcí státu není jen náhodným projevem neschopnosti a tuposti vládních stran, ale promyšleným plánem.
Neboť jaký je vlastně základní historický smysl existence států? Státy tvořené obvykle lidmi stejného jazyka, stejné kulturní a historické zkušenosti, příbuzenskými vazbami a původně i stejného náboženského vyznání, vznikaly a udržovaly se přece celá tisíciletí proto, aby zajišťovaly pro své občany jejich bezpečnost. Bezpečnost vnější, tedy proti napadení vnějším nepřítelem, a také bezpečnost vnitřní, tedy ochranu jejich života, zdraví a majetku.
Další atributy států se vytvářely postupně a zahrnují například zajištění práva lidí na potravinovou a energetickou soběstačnost, vzdělání, zdravotní péči, sociální zabezpečení a udržování dopravních cest.
Co z toho však ještě Česká republika pro své občany zajišťuje? Zemědělství v České republice bylo zčásti rozvráceno a zničeno, zčásti podvázáno kvótami při jednání o vstupu do EU. Energetická soběstačnost má být v krátké době podlomena pseudoekologickými argumenty proti dostavbě třetího a čtvrtého bloku JE Temelín. Chaotickými reformami základního vzdělání, nepřehlednou a nepotřebnou existencí mnohých zcela nekvalitních tzv. soukromých středních škol, rozpadem učňovského školství a zaplevelením terciárního vzdělávání zcela nepotřebnými pseudoobory soukromých vysokých škol bylo zcela rozvráceno tradiční kvalitní technické vzdělání již nejméně dvou generací. Současné reformy ve zdravotnictví již začínají ohrožovat elementární právo občanů na ochranu zdraví garantované sítí státních zdravotnických zařízení, nemluvě o finanční nedostupnosti již i banální zdravotní péče pro sociálně slabší občany a zvláště pro seniory. Škrty v sociálním zabezpečení, porodném a příspěvku na bydlení a pomoci při péči o handicapované děti, jsou asociální a uvrhávají velké skupiny obyvatel do zoufalé situace. Poslední škrty na ministerstvu vnitra a zvláště v hasičském záchranném sboru pak již přímo ohrožují životy lidí. A stav naší armády by byl na samostatnou úvahu.
Má stát, který přestane plnit svoje povinnosti vůči občanům, právo na existenci? Je zjevné, že nikoliv. Co tedy bude následovat? Aniž bych chtěl být označen za někoho, kdo snad ztratil víru v právo na existenci Českého státu, obávám se, že pokud rychle něco zásadního neuděláme, brzy se můžeme dočkat toho, že se najde zbabělec a zrádce, který pokorně odjede do Berlína požádat o laskavé vytvoření protektorátu Böhmen und Mähren. A řekl bych, že v současné vládě několik takových ochotných zrádců dokonce již máme.
