V posledních letech se opět rozšiřují názory, že ekonomický růst nemůže pokračovat. Kam by jako pokračoval? Do nekonečna? To přece nejde. A množí se proto zástupy zastánců nulového růstu.
Když slyším, že už nemůžeme růst, tak si vždycky vzpomenu na známý výrok: „vše, co už mohlo být vynalezeno, bylo vynalezeno“.
Tento výrok je přičítán šéfovi patentového úřadu USA Charlesi Duellovi z přelomu 19. a 20. století. Tento výrok je s oblibou používán řečníky, aby ukázali, jak ignorantský může být státní úředník, anebo jak je mylné si myslet, že pokrok se blíží ke svému konci.
Pro tyto účely je tento výrok tak úžasný, až se zdá, že to nemůže být pravda. Ano, ona to není pravda. Jde pouze o mýtus všeobecně přijímaný za pravdivý. Ale tento mýtický výrok je velmi trefný.
Argument, že nemůžeme růst do nekonečna, a proto už nemůžeme růst dále, by šlo přece použít už před mnoha staletími. Kdybychom uvěřili, že člověk nemůže už nic vymyslet a posunout pokrok kupředu, tak bychom žili (možná spokojeně) ještě v jeskyních. Vždyť tehdy jsme taky mohli tvrdit, že není možné růst do nekonečna, a proto bychom se měli spokojit s tím, co máme.
Ono nejde o novou myšlenku. V knížce „Pursuit of the Millennium“ Norman Cohn ukazuje, jak se mezi 11. a 15. stoletím v Evropě opakovaně šířily násilnické sekty, které hlásaly, že se blíží konec světa.
Možná je pro některé z nás přirozenější a atraktivnější si myslet, že žijeme blízko konce světa, než „pouze“ uprostřed dějin.
