Až budete rozhodovat o něčem důležitém, tak jedině s plným žaludkem a odpočatí. A plný žaludek a odpočinek především vyžadujte u těch, co o vás budou rozhodovat.
To, jak se rozhodujeme, často ovlivňují faktory, kterým věnujeme málo naši pozornosti. Často jde přitom o vlivy, jejichž negativní vliv na naše rozhodování můžeme snadno eliminovat nebo výrazně snížit.
Profesora Shai Danzigera s kolegy zkoumal, jak funguje náš rozhodovací mechanismus. Po dobu jednoho roku sledovali osm zkušených soudců, kteří rozhodovali o podmínečném propuštění.
Myslíte si, že rozhodování soudců je ovlivněno pouze zákony a fakty? Takzvaný právní realismus tvrdí, že rozhodování soudců je ovlivněno i politickými, sociálními a psychologickými faktory. Mezní právní realismus dokonce tvrdí, že je důležité, co soudce snídal.
Úsměvné, ale jen do doby, než zjistíme, že to je pravda. Soudci mají pracovní den rozdělen dvěma přestávkami na jídlo a odpočinek. Studie ukázala, že po přestávce se pravděpodobnost rozhodnutí o podmínečném propuštění pohybovala kolem 65 procent. Nicméně pak postupně klesala, a to až téměř k nule před další přestávkou.
Proč? Sekvence podobných rozhodování (propustit nebo nepropustit) nás totiž rychle vyčerpává a my začneme dělat mentální zkratky, jako třeba nechat věci nezměněny (nepropustit). Tohle platí jak pro soudce, tak pro všechny ostatní, například i investory.
Takže až příště budete procházet své portfolio investic a budete se rozhodovat, zda prodat či nakoupit, tak jedině s plným žaludkem a odpočatí. A před soud, k šéfovi na kobereček, na zkoušky choďte až po obědě.
