Vladimír Menšík jako Jarda Středa ve filmu Maratón

V roce 1967 se Vladimír Menšík zúčastnil natáčení válečného filmu Maratón, kde se jeho postava Jardy Středy stává navigátorem sovětské Rudé armády, která spěchá osvobodit Prahu. Ukázka z připravované monografie o Vl. Menšíkovi.

Podle vedoucího výroby Gustava Rohana se měl film Maratón kvůli množství bojových scén a zapůjčené bojové techniky stát nejnákladnějším projektem v dějinách československého filmu. Rozpočet by přesahoval povolený finanční limit pětkrát. Autoři tedy museli škrtat. Vzhledem k tomu, že se počítalo s dokončením filmu už na podzim, aby tak mohl mít premiéru k 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, mocným patronem se stal ÚV KSČ, který v únoru rozhodl, že poskytne „odborné pracovníky, bojovou techniku i potřebné vojenské jednotky“, a to zcela zdarma. Při zjišťování možností nasazení dostatečného počtu sovětské techniky bylo konstatováno, že „sovětské tanky jsou v ČSSR v dostatečném množství k dispozici“ (nikdo tehdy netušil, že za pár měsíců nato se jejich počet mnohonásobně zvýší…).

Pro hlavní role byli osloveni Vladimír Menšík, Jan Pucholt a po dlouhém výběru ženských představitelek Jana Brejchová. Jan Pucholt během ledna roli odmítl (v únoru se jí ujal Jaromír Hanzlík), stejně tak 20. ledna 1967 i Vladimír Menšík, který po dvou dnech vrátil scénář s poukazem na „značné závazky u jiných režisérů“. Režisér Novák ho chtěl ale ve filmu mít za každou cenu, proto se s ním týden nato sešel osobně a snažil se ho ještě jednou přesvědčit. Jeho prosby však ze stejných důvodů zůstaly neoslyšeny. Menšík o nabízenou spolupráci ale stál, proto 30. ledna přijal pozvání do pražského Filmklubu, kde se s tvůrci dohodl, že pokud pro něj zjistí nasazení v plánovaných filmech Klec pro dva a v pokračování Nahé pastýřky (s pracovním názvem Nahá pastýřka II), „podle toho se rozhodne zda vezme roli…“. Společně s Menšíkem se ten den v klubu probírala i možnost účinkování Rudolfa Hrušínského, pro kterého měl režisér připraveného generála Rybalka. Hrušínský váhal, vytížení našeho předního herce bylo nesmírné, ale nebyl to tentokrát čas, který ho tísnil. Důvodem byly velké příjmy, které by se přijetím role toho roku ještě zvýšily a podléhaly by tak vyšší daňové sazbě. Režisér se ostatně s nechutí herců hrát v jeho filmu setkával dost často a nutno zmínit, že ve většině případech si za to „mohl“ sám. V tak důležitém a politiky sledovaném snímku chtěl mít co nejvíce známých a slavných tváří a nezáleželo na tom, zda v hlavních či vedlejších rolích. Když byl například osloven Václav Voska, „odmítl roli převzít, protože je příliš malá a nemíní malé role brát“. Ze stejného důvodu odmítli i někteří další herci.

Co se týče Vladimíra Menšíka, jednání s ostatními produkcemi dopadlo dobře, smlouvu na roli Jardy Středy podepsal, v poledne 15. března zkoušel kostýmy a 19. května už společně s Karlem Högrem, Josefem Větrovcem a dalšími točil své první záběry v areálu cukrovaru v Litoli u Lysé nad Labem. Tomuto filmu pak s přestávkami věnoval celý rok 1967 a začátek roku dalšího. V praxi to opět znamenalo překrývání se s potřebami dalších filmových produkcí, k filmům Klec pro dva (první klapka padla týden před tou v Litoli) a k pokračování příběhů kapitána Trondy, které se měly opět rozehrát na konci září, přibude ještě třetí, komedie Naše bláznivá rodina, která do Maratónu „vpadne“ v polovině letních prázdnin v srpnu.

Po více jak dvou stech natáčecích dnech přišly poslední záběry, které se uskutečnily v Brenné u Zákup, východně od České Lípy. Tady se ostatně vytvářely i epické scény útoku československé jednotky proti zbytkům německých okupantů a během těchto bojů dojde i k odpálení Sokolovny, kterou v obci postavili barrandovští rekvizitáři. Místním tato událost zůstala jistě dlouho v paměti, i přes ochranná opatření poškodila tlaková vlna výbuchu většinu oken domů v obci. Naštěstí se ještě týž den podařilo zorganizovat všechny sklenáře z České Lípy, kteří společně s přidělenými vojáky a stavěči z filmového štábu až do nočních hodin většinu poškozených oken zasklili.

Co říci k příběhu? Odvíjí se ve dvou paralelních rovinách, na jedné straně v Praze, kde 5. května 1945 právě vypuklo povstání proti Němcům. Čeští strážci otevřeli brány pankrácké věznice a odtud se podaří uprchnout i Rudovi Střechovi (Jaromír Hanzlík), kterého se na útěku ujme domovník a schová ho v bytě majitele domu. Tady je ještě služebná Karla Zelinková (Jana Brejchová), které nařídí, aby se o mladíka postarala. Služebná ale spěchá, protože chce odjet mimo Prahu, a tak se jí Ruda nabídne, že ji doprovodí. Vlaky už ale nejezdí. V ulicích zatím vznikají barikády a Ruda se chce také přidat. Mezí ním a Karlou vznikne oboustranná náklonnost a přes noc se z nich stanou milenci. V druhé rovině sledujeme postup československé jednotky a následně boj proti zbytkům německých okupantů. Mezi vracejícími se Čechy je i Rudův bratr, svobodník Jarda Střecha (Vladimír Menšík), který ale brzy o svou hodnost přijde, když svou neukázněností zdrží vojenskou kolonu. Poté je přidělen sovětskému vojenskému oddílu jako navigátor a společně s ním míří do Prahy. Po příjezdu do rozjásaného města ale netuší, že se svým bratrem se už nesetká, společně s Karlou se na blízké střeše stali obětí střelby jednoho z německých vojáků.