Vladimír Menšík a Janáčkova akademie múzických umění (JAMU)

Po neslavném ukončení střední školy strojnické v lednu roku 1948 usiloval Vladimír Menšík o přijetí na tehdy novou vysokou školu, Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU), která zahájila svou činnost v květnu roku 1948.

Po neslavném ukončení střední školy strojnické v lednu roku 1948 se Vladimír Menšík na pár měsíců nechal zaměstnat v Brně u Spojených brněnských sléváren a strojíren jako konstruktér. Ale neměl tady zůstat nadlouho. Usiloval o přijetí na tehdy novou vysokou školu, Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU), která zahájila svou činnost v květnu roku 1948. Divadelní fakulta začínala se čtyřmi obory, a to oborem divadelního herectví, režie, dramaturgie a divadelní vědy.

Podle vyprávění byl Vladimír Menšík přijat na druhý pokus, v roce 1949. V prosinci téhož roku ho  můžeme, společně s Lubomírem Kostelkou, se kterým alternoval, najít v roli lékárníka ve hře Romeo a Julie.1) Bylo to v již nově zřízeném Divadelním studiu na brněnské Výstavišti - prvním samostatném studentském jevišti, které vzniklo v červnu 1949. Druhým představením, které prof. Milan Pásek se studenty nabídl veřejnosti byla v březnu roku 1950 Mordova rokle.2)

Když posluchači vyzkoušeli  své síly na klasickém světovém repertoáru [Rome a Julie - pozn. aut.], bylo nutno je připravit na úkoly, se kterými se po dokončení studia  budou ve své umělecké praxi nejčastěji setkávat: vytvářet přesvědčivý obraz života ze současnosti nebo z nedávné minulosti, která dnešku připravovala cestu.

Děj hry nás zavádí do doby okupace, kdy jedna středočeská vesnice má být vystěhována a poněmčena. Autor Miroslav Stehlík nás provází změnou v myšlení obyvatelstva, které se postupně aktivně zapojuje do odporu proti nacistické zvůli. Vladimír Menšík ztvárnil tragikomickou postavu místního boháče Vojtěcha, který věří pouze v sílu peněz. Zdá se, že tato role dělala Menšíkovi a režii problémy, protože ještě po předpremiéře musela být "ideově" dotvořena. Společně s Mordovou roklí studenti pilně pracovali na další hře. Mladá garda patřila k sovětské klasice a pojednávala o době Vlastenecké války. A diváci mohli v dubnu porovnávat, jen před rokem s tímto dílem do Brna totiž přijelo divadlo Těatr dramy. Kritika ocenila především Eduarda Cupáka v hlavní roli Olega Koševoje, či Josefa Karlíka v roli Ivana Turkeniče. Menšík si zahrál epizodní roli obyvatele města Krasnodonu, které se za pomoci hrdinných komsomolců brání nacistické tyranii.

V druhém ročníku si Menšík zahrál ve Státním divadle Brno, a to v roli Krištofa ve hře Maryša. Z mně neznámých důvodů Menšíka pro tento školní rok 1950/51 již v žádné hře nevidíme.

Ve třetím ročníku ho ještě jednou (v květnu 1952) můžeme vidět ve Státním divadle v roli sochy Komtura ve hře Don Juan,3) pak se již ale opět vrací k absolventským představením. V Ballerová kontra Baller ztvárnil panna Wertmana, pověřence min. vnitra. Hra byla charakterizována jako "optimistická komedie o drobných lidech s velikými perspektivami [a] ukazuje ... co dokáže víra v lepší zítřek a touha tento zítřek budovat."

V posledním ročníku to byla smršť představení, Vladimír Menšík jich zvládl celkem šest. V prvním pololetí to byly Učitel Straume (role Lappy, předsedy místního sovětu), Píseň o turecké zemi (dělník Ismael) a Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (role kapitána). V druhém pololetí (rok 1953) prof. Milan Pásek nastudoval v přebásněné úpravě O. Fischera hru podle klasika španělské literatury Lope de Vega - Fuente Ovejuna (Ovčí pramen). Diváci mohli v dubnu 1953 vidět hru ze španělské historie o skutečném útlaku lidu z vesnice Fuente Ovejuna. Vl. Menšíka pak mohli vidět v roli Frondosa, Juanova syna. O měsíc později měla na brněnském Výstavišti premiéru další hra, a to Gorkého Měšťáci, kde se Menšík v roli stařečka sešel s Lubomírem Kostelkou a svým budoucím kolegou z Vesnického divadla Karlem Lincem.

Posledním studentským představením, na němž se Vladimír Menšík podílel, byla "žertovná báchorka se zpěvy a tanci" Lesní panna, kde ztvárnil roli starého žida Šimona Morelese. Premiéru měla v květnu roku 1953.

Po sepsáni diplomové práce, která byla podle Menšíkových vlastních slov z části plagiátem (nedochovala se) Menšík úspěšně JAMU dokončil a za pár měsíců byl již ve svém prvním divadelním angažmá - ve Vesnickém divadle.

Další informace o Vladimíru Menšíkovi: www.vladimir-mensik.cz

Poznámky:
1) Informace o studentských představeních v archivu JAMU, fond Umělecké dokumentace.
2) Podle hry byl natočen i film.
3) Archiv Národního divadla v Brně.