Rozhovory o Vladimíru Menšíkovi - Olga Menšíková

V roce 1994 uveřejnil týdeník Ahoj rozhovor s druhou manželkou Vladimíra Menšíka paní Olgou Menšíkovou. Seznamme se s jeho částí...

S člověkem, jaky byl Vladimír Menšík, jste bezpochyby žila mimořádný život. V čem byla největší potíž - a taky největší radost?
Největší potíž? Byl tady problém s alkoholem. Zpočátku jsem si jako každá myslela "Já ho zachráním", což nejde jen tak. Jedině když se oba mají velmi rádi, vyváží to i tu horší stránku - to že je takový člověk nespolehlivý, že nepřijde, že máte strašný strach. To můžete odpustit jen když ho máte ráda a víte, že v podstatě je skvělý. Navíc jsem znala člověka, který se vyléčil. Začala jsem o tom s Vladimírem mluvit, ale z počátku to naprosto vylučoval - až sám jednou řekl, že takhle už to dál nejde a šel se léčit. A bál se, že už nebude herec, že zmizí jiskra, která v něm byla a s kterou tvořil - ale nakonec to bylo jako probuzení. Postavilo ho to na úplně jiné nohy, dokonce snad na lepší než byly ty původní, prostě rozkvetl a přišly nové, krásné filmy a role. - A to nejhezčí? Že byl takový, jak ho znáte; bezprostřední, radostný člověk. Žít vedle takového  člověka povznáší, je to cosi neobyčejného.

Myslíte si, že v něm byl i smutek?
To bych neřekla. Měl problém se svým zdravím, každý den ráno bojoval; než si píchnul injekci, než se prodýchal a přece ani tohle v něm nezanechalo stopy smutku. Když mu bylo hodně zle, třeba byl chvilku úsečný nebo nemluvil, ale jakmile se mu ulevilo, byl to zase on.

Bohužel nedožil se téhle doby. Jak by asi reagoval?
Myslím, že by byl šťastný - ale celkový dopad by pro něj byl asi hrozný, protože to byl velice nemocný člověk. Veškerým motivem jeho práce bylo přání, aby mohl někomu udělat radost, aby lidi potěšil. Byl to taky člověk nesmírně čestný, takže by asi těžce nesl dnešní nešvary, týkající se nejen jeho profese. On si dovoloval říkat věci, které se tehdy nesměly, porušoval schválené texty, ale protože se nikdy neopakoval, byl vlastně téměř nepostižitelný.(1) 

Jaké v podstatě bylo - a je - být ženou tak výjimečného muže?
Někdy, jak už jsem řekla, velice těžké, ale především krásné. Moje dcera Martina užasle říká: Jak je možný, že to byl můj tatínek? A já zase říkám: Jak je možný, že to byl můj muž? Že já jsem byla jeho ženou...
 

Zdroj: Ahoj, roč. XXV, č. 51, str. 6 - 7. Rozhovor vedla Alžběta Šerberová.

Poznámky:
(1) Když Vladimír Menšík jezdil po celé České republice se svým pořadem založeným na vyprávění historek ze svého života, vymínil si, že nesmí být pořizovány žádné nahrávky těchto představení. Právě z důvodu, aby neměl problémy s tehdejší mocí. Toto mi při jednom ze setkání sdělil Jan Menšík.

Další informace o Vladimíru Menšíkovi: www.vladimir-mensik.cz