Řidič autobusu

size="13pt"Se svým otcem jsem žil v malém bytě na kraji města. Matka zemřela už před lety, sourozence žádné nemám a mně manželka nechala kvůli tomu, že jsem podle ní závislý na sázení. Přitom prosázím maximálně tisícovku týdně, což je při mém platu 8500 hrubého, úměrné, teda podle mě.

size="13pt"V posledních měsících manželství mě dokonce oslovovala paciente, když už se mnou teda chtěla navázat řeč, což bylo tak třikrát týdně, většinou když něco potřebovala podat z horní poličky. Měřila 157 centimetrů, což vzhledem k mým 198 působilo dost groteskně. Hlavně ze začátku, kdy nás dokonce chtěl angažovat principál jednoho maďarského cirkusu.

size="13pt"Potom už to taková groteska nebyla. Žena se mnou ani nechtěla nikam chodit. Byl to vztah nahoru, dolů a když už to nahoru nešlo už ani po čtyřech, byl konec.

size="13pt"Tak jsme si s otcem prostě zbyli. Jeho zdraví ale bylo křehké jak sušenka pro diabetiky a tak jsem ho musel umístit do domova pro seniory, který byl ale ve vedlejším, takže jsem musel za otcem dojíždět autobusem, což jsem odjakživa nenáviděl.

size="13pt"Bylo mi špatně, jen co jsem do té velké pojízdné plechovky vlezl. Tedy jsem se musel na tyhle pětatřicetiminutové zájezdy připravit. V lékárně jsem si koupil dvě balení kinedrilu, v drogerii balík pytlů do koše, v trafice rodinné balení žvýkaček a na dopravním podniku tu kartičku co vám ušetří hodně peněz. Mám plnou peněženku kartiček. Už si připadám jak nějaký přiblblý kouzelník nebo co. Pro úplný klid duše, abych se pak zbytečně nehonil a mohl s otcem zůstat dýl, jsem si ještě vsadil pár tiketů fotbálku. Tramvaj měla zpoždění kvůli rekonstrukci ulice Nádražní, takže jsem musel rozkmitat své dlouhé tenké končetiny a jako ten obrovský nafukovací panák, co ho nafukujou na různých hromadných akcích, jsem běžel, nebo se potácel centrem města. Když jsem se viděl ve výlohách obchodů, musel jsem se sám sobě smát.

size="13pt"Připomínalo mi to Gulliverovy cesty. Když jsem kličkoval mezi psími hovny a skoro přeskakoval důchodkyně které se je snažily nasunout do papírových pytlíků na to určených, vyhýbal jsem se kočárkům a stihl se otáčet za maminkama.

size="13pt"Autobus už stál na světelné křižovatce, v koloně aut. Z posledních sil jsem se propletl auty a zaklepal na přední dveře autobusu. Řidič, který dopíjel zbytek kávy nebo nějaké jiné tekutiny z hrnku s nápisem Sexuální instruktor, se lekl až si na svém odpruženém sedadle pěkně poskočil. Svou plešatou hlavou nejdřív zavrtěl na znamení že jsem blb, já mu prsty ukázal že bych docela rád nastoupil na palubu a on, s očima navrch hlavy zmáčkl tlačítko, a dveře se pomalu otevřely.

size="13pt",,Díky moc a omlouvám se za ten šok“ řekl jsem když jsem dosedal na sedadlo vedle řidiče. Nikam dál už se mi totiž nechtělo. ,, Dobrý prosím tě“ odpověděl. Rozjeli jsme se, já si sundal kšiltovku, utřel si pot z čela, uhladil patku, nebo spíš to co z ní zbylo, snažil se zhluboka dýchat a koukal na svět obrovským předním oknem.

size="13pt"V plátěné tašce jsem po chvíli začal hledat černý pytel, kdyby náhodou, protože mi začalo nebýt úplně dobře, asi z toho dlouhého překážkového sprintu a ty dva kruháče hned na začátek, taky nebyly pro můj žaludek úplně fajn. Šustění v tašce znervózňovalo řidiče, který si dost hlasitě odkašlal, což mi málem způsobilo infarkt myokardu.

size="13pt",, Co tam furt hledáš, prosím tě´´ zeptal se mě. ,,Jenom pytlík, kdyby se mi chtělo zvracet´´.

size="13pt",,Jo tak, a nemáš tam náhodou i vlhčený ubrousky?“ptal se dál posměšně a já, držejíc je zrovna v ruce, jsem je hodil na dno tašky, vytáhl ruce a řekl že ne, že přece nejsem ženská. ,,Je mi prostě jenom blbě a nechci vám tady vrhnout do uličky“. ,,No dobrý dobrý, jsem se jenom zeptal, tak koukej z okna a bude to v cajku“ řekl a přitom málem projel kruháčem rovně.

size="13pt"Bůhví proč si myslel, že si s ním chci povídat. Ale co, mně to zas tak nevadilo a cesta aspoň líp utekla. A z řidiče vola se stal za těch třicet pět minut řidič sympaťák. U otce jsem byl skoro dvě a půl hodiny a vypadal docela spokojeně. Myslím že si s tím němčourem užije občas i docela srandu. Ošetřovatelka mi při příchodu řekla, že prý otec v zahradě viděl esesáky, s chodítkem se ,, bleskurychle“ přesunul ke zdi v blízkosti okna a přitom řval na celou kulturní místnost ,,kryjte se, k zemi, pal“ a další podobné povely. Hráli jsme šachy, člověče nezlob se a pexeso aby si procvičil nejen mozek ale i jemnou motoriku. A jako většinou, mě porazil ve všem aspoň jednou i teď.

size="13pt"Doma jsem si dal studenou sprchu, ledovou kávu a teplé párky. Za tři dny jsem jel za otcem na další návštěvu. Ošetřovatelka Jitka mě zase přivítala válečnou historkou o večerní invazi německého vojska do pokoje mého otce a pana Jendřeje. Kolem jedenácté večer našla mého otce pod postelí. Říkal že slyšel Hitlerův proslov,tak se okamžitě ukryl v zákopu.

size="13pt"Zpátky jsem jel se známým řidičem plešounem, který si mě evidentně pamatoval. ,,Nazdár dlouháne“ přivítal mně na stejném místě. ,,Zdravím“ prohodil jsem neurčitě, protože jsem nevěděl jestli mu mám tykat nebo vykat.

size="13pt"Jen tak jsme si povídali, o všem a o ničem. Když už jsme takhle jeli asi podesáté, nedalo mi to a zeptal jsem se.

size="13pt",,Fuky- jmenoval se Fukár podle cedulky co měl připnutou na zeleném tričku- můžu se tě na něco zeptat?“ ,,Jasně čahoune“- říkal mi těmihle „dlouhými“ slovy protože jsme se ani oficiálně nepředstavili,takže neznal mé jméno.

size="13pt",,Můžeš mi říct dvě věci? Proč ty všem autobusákům máváš a oni tobě ne? A proč jsi ty bláho mával na ty policajty u hřbitova?“ Hele bidýlko“ pousmál se Fukár. ,,Že jsme tady sami“, zkontroloval v zrcátku jestli tam vážně nejsou nějaké uši navíc, ,,tak já ti to teda řeknu“.

size="13pt"Během těch našich cest, jsem se na to chtěl zeptat už několikrát, a taky jsem si představoval nejrůznější důvody proč by mu kolegové neměli odpovídat na pozdrav i proč asi mával na ty policajty.

size="13pt"Ale jeho odpověď předčila má očekávání.

size="13pt",,Tak podívej, ono to není nic složitýho. Když jsem si udělal řidičák na tuhle krásku a dostal tuhle práci, říkal jsem si že je to nový začátek, po tom co mě vyrazili z další práce. Nikde jsem nevydržel dýl než rok, ale co, aspoň jsem sbíral zkušenosti a teď vím, jak to kde chodí a většinou taky prachy nebyly špatný. Jezdil jsem s bagrem, dělal kurýra, asi měsíc jsem prodával zmrzlinu, když nic pořádnýho nebylo. K autobusákům jsem nastoupil asi před půl rokem a ze začátku bylo všechno v cajku. Pak to začalo trochu skřípat...co děláš debile“...vyrušil ho ve vyprávění nějaký mladý neinteligent, který mu skočil do cesty. ,,To byl vocas co?“ zeptal se mě a já přikývl na souhlas a zeptal se co bylo dál a proč to začalo skřípat.

size="13pt",,Protože byl firemní večírek kamaráde“ úplně se zasnil.,, Skoro všichni přišli s manželkama nebo holkama které chtěli aspoň dostat do postele. A to víš, já tam byl sám, a ono vidět tolik cecíků a prdelek najednou, to s tebou něco udělá. A tak jsem si počkal do pozdnějších hodin, kdy už někteří kolegové spali na stole nebo rovnou pod ním a někteří už odešli domů a vydal se na průzkum. Já moc nepiju, takže jsem byl v dobrý kondici na rozdíl od mých obětí.

size="13pt"Na baru seděla Magda, žena toho vlasatýho rockera co jsem na něj mával předevčírem, víš? Ten co jezdí dvěstědvacítkou, do Rychvaldic. Čtyřicítka, ale nádherná hele,bruneta, hnědý oči, výrazná rtěnka, docela pevný trojky a větší zadek, černý šaty s nekonečným výstřihem“ vyjmenoval Fukár její základní výbavu.

size="13pt",,Pohledem jsem zkontroloval manžílka- v pozici plodu ležel pod stolem a nevnímal svět- přisedl jsem k ní, vyměnili jsme si úsměvy a pár slov, pár vtipných vět jako ,,Válí se vám tady manžel“ a ona se smíchem odpověděla ,,Tohle čuně? Neznám“

size="13pt",, A já věděl že to půjde. Objednal jsem ještě dva panáčky. Zmizeli jsme do nějaký volný místnosti a dál už to znáš.“ ,,No počkej, to teda neznám, to mi dopověz“ namítl jsem.

size="13pt",,Jak neznáš,co neznáš? No prostě bum bum, fik fik, nahoru dolů, předek zadek, hotovo. Manžílek se to dozvěděl a od tý doby se se mnou skoro nikdo nebaví, oni ti autobusáci jsou totiž jak nějaký pošahaný teploušský spolek co drží pospolu i v zimě a já do něj nezapad.

size="13pt",,Tak to je mazec“ byla slova na která jsem se zmohl po tomhle příběhu.

size="13pt",,No počkej a co teda ti policajti?“ vzpomněl jsem si na druhou část mé výzvědné mise a už jsem si vůbec neuměl představit řidičovu odpověď.Zrovna jsme dojeli na konečnou a holohlavý sympaťák mě pozval do jejich autobusáckého bufetu na kafe.

size="13pt",,Cos to chtěl vědět? Jo o těch policajtech že jo?“položil mi řečnickou otázku a už u ní se začal smát svým ,,kozím“ smíchem. On se Fukár prostě nesmál normálně, ale mečel jak kozel v penzi.

size="13pt",,Tak s těma policajtama je to ještě jednodušší než s autobusákama. Jsou to kámoši a bývalí kolegové. Dělal jsem s nima skoro rok, než náčelník přišel jednoho dne dříve z práce domů a viděl mě ve svý dokonale zařízený ložnici, stát v zeleným klobouku s ptačím brkem a svým brkem v levačce namířeným jako brokovnici na jeho ženušku s nasazovacíma vlčíma ušima na hlavě, křičící ,,našij to do mě hajnej“. Hrozně milovala chlapy v uniformách a pohádky víš?“ řekl nakonec a málem se smíchy skácel na zem.

size="13pt"Měl pravdu, bylo to úplně jednoduché a mně to úplně stačilo. Utřel jsem slzy ze tváří, rychlým pohybem ruky uklidil pod stůl drobky z hospodských brambůrek, které jsem smíchy vyprskl při téhle historce.

size="13pt"Další den mě vzbudil telefon. Volala ředitelka domova pro seniory. Otec zemřel při seskoku z letadla na německé nepřátelské území. Tedy při seskoku z postele, na které se nevím jak, v noci postavil a skočil tak blbě, že narazil hlavou do nočního stolku pana Jendřeje a byl na místě mrtvý.

size="13pt"Neměl jsem už tedy ani důvod ani náladu nikam jezdit, seděl jsem doma a chodil maximálně do obchodu nebo do sázkové kanceláře, pár metrů od baráku, sousedící s hospodou. Tam jsem si dal občas pár piv na žal.

size="13pt"Když jsem tam šel na jedno, dvě, po pár týdnech, pivo přede mně postavil nový číšník. Byl to řidič Fukár.

size="13pt"Dali jsme se do řeči. ,,Co ty tady“ zeptal jsem se. ,,Tak si představ, že mě zas vyrazili. Měli jsme firemní maškarní a protože jsem z jasných důvodů nebyl zvanej, dozvěděl jsem se to náhodou až na poslední chvíli od svačinářky z bufetu. V půjčovně už na mně měli jenom jediný kostým, Jeníčka z Perníkové chaloupky, tak jsem si ho teda vzal. Jenomže ona dcerunka našeho pana vedoucího, která ho doprovázela místo manželky, jako na potvoru hrozně milovala perníčky, což bylo tak trochu znát už jenom z pohledu na ní. Co ti budu povídat kamaráde, po přípitku to šlo dost rychle, všichni byli za pár hodin mimo a cesta byla volná. Já běžel do večerky pro cukrářskou polevu a ona po kulturáku sháněla klíče od kuchyňky. Když jsem tam pak před dcerunkou stál, jenom v červený vestičce a pérem polomáčeným v cukrářské polevě a viděl jsem že v zámku není zevnitř klíč a z chodby byl slyšel řev, bylo už pozdě.Já dal panu vedoucímu do tlamy, on mi dal výpověď a dcerunce nedal nikdo. A tak jsem tady.

size="13pt"Řidič Fukár se stal mým jediným přítelem a já byl za to rád, ikdyž je to tak trochu prase...