Já a To...

Deníček pětatřícátníka, který se snaží napravit vlastní život, který ho nešetřil a nadělil mu do života pěkný svinstva. Dávkovat budu po týdnu(deníčku).

Já a to

Den 1. (1.6.)

V psaní jsem docela zdatnej. Když mám návod. Nebo se jedná o psaní typu označit text, CTRL+C, klik, CTRL+V. Teď si mám psát deník. Deníček. Doporučil mi to můj terapeut. Tohle je jeho začátek. Začátek deníku. DENÍČKU. Už jenom to slovo mě pěkně sere.

Den 2. (2.6.)

Můj milý deníčku. Ale hovno. Připadám si jako fanynka One Direction. Mejkapem zapatlané akníčko, podle tutorialu z Youtube, kytička ve vlasech, 12 kilo nadváhy, tričko s potiskem kapely a samozřejmě LEGÍNY, zvýrazňující to, co je už samo o sobě dost výrazné. A malé meníčko ve fresh baru to nespraví, když o dvě hodiny dříve posvačíte Big Maca a velký hranolky. S Colou light samozřejmě.

Nevím jak se DENÍČEK spávně píše a je mi to úplně volný.

Den 3 (3.6.)

Středa. Středa, je ho tam třeba. Všichni se smáli, když někdo v ranním kuřáckým kroužku před základkou, prones tuhle hlášku. Doteď nemám tucha proč. Jako čeho je třeba? A kam? Auta do myčky? Prádla do pračky?

Středy nemám rád. Od předminulé středy. To jsem měl první sezení s terapeutem. ,,Budeme se scházet každou středu od čtrnácti do patnácti hodin, pane Pletko. Vyhovuje vám to, pane Pletko? Pokud ne, musíme hledat další volné termíny abychom došli ke konsenzu“ řekl terapeut. Doktor Julius Márpl. Ráčkoval a já si představoval jak říká ,,středa, je ho tam třeba“. Přitom jsem na něj koukal jak blbej do atlasu. Kdo jako říká ,,pane Pletko“? Pane Pletka mi přijde o moc lepší. Neznám nikoho jinýho, kdo by mi říkal pane Pletko. Oukej. Ale kdo do prdele říká ,, ke konsenzu“ ? Naštěstí z dřívějška vím, o co jde, ale nejsme přece na předvolebním mítinku nějakýho novýho hnutí pro lepší budoucnost. Mě spíš zajímá pnutí. V současnosti. Ranní erekce je trest za to, že chlapi nemaj jahodový dny. Jsem si jistej.

Den 4. (4.6.)

Bolí mě všechno. Terapeutický sezení bylo fajn. Tak fajn, že jsem ho musel spláchnout. Džbánek medovýho Jacka Danielse, led a Cola. S cukrem. Protože můžu.

Pamatuju si, že jsem na jukeboxu asi dvanáctkrát pustil Goťákovu včelku Máju a s rukama nad hlavou vzýval boha přírody za to, že nám dal včely a med, a taky whiskey a celý Skotsko. Taky si vzpomínám, že jsem se snažil napodobit včelu. Skotskou včelu, čili s patřičným přízvukem. Skotský včely musí být šťastný, když ví k čemu jsou dobrý. Nasávaj aby mohli nasávat druzí. Je to od nich šlechetný. Je to včelí charita. Skotský včely maj velký srdce.

Den 5. (5.6.)

Potřebuju kafe. Jediný dvě slova, který mi můj nasáklej mozek servíruje, když otevřu oči. Slyším divný zvuky. Něco mezi hučením secího vozu a bzučením včel. Zvukový halušky to bejt nemůžou, včera jsem si nic nevzal, jak říkaj smažky na fízlárně, když jim svítěj lampou do ksichtu. Secí vůz mi do centra města nějak neštymuje. Včely. Královna viděla kamerový záznamy ze včerejška a nějakej její pruhovanej poradce jí nabulíkoval, že jsem chtěl zesměšnit její veličenstvo. Chtěl bych očistit svý jméno a říct královně skotskejch včel, že je miluju všechny, do jedný. Bzučení ustalo.

Den 6. (6.6.)

Jsem doma. V sobotu večer. Domov je pro mě místo, kde si můžu beztrestně pšoukat ve vaně, zatímco si cpu do krku jednu hrst máslovýho popcornu z Lidlu za druhou, a koukám při tom Výměnu manželek. Píše Miluška. Musím lhát vo tom co právě dělám. Píšu že cvičim a začínám zrychleně dýchat jak to dělaj fotříci, když fanděj při porodu, abych měl alibi, kdyby ji napadlo zavolat. Volala. Asi budu mít sex.

Den 7. (7.6.)

Celej den myslím na svoji matku a vůbec netuším proč. Byl jsem vysypat odpadky do popelnice. Do jedný. Netřídím odpad. Mnohdy nejsem schopnej roztřídit si myšlenky nebo boxerky, natož odpad, kterej pak týpci ze skládky spálej na jedný hromadě. Moje matka. Měla se stát prvním člověkem, kterej poletí na měsíc v raketě Jemenskýho vesmírnýho něčeho. Prej si ji vybrali z tisíců zájemců. Jako kvalifikace Jemencům stačila desetiletá praxe učitelky těláku na praktický škole. Aspoň to psala v dopise, kterej přišel čtrnáct dní potom, co se nevrátila z práce. Jemencům ale vyschly zdroje a moje máti začala v jemenský fabrice vyrábět řemeny a brzdové destičky do aut. Došel rum. Musím do večerky.

Den 8. (8.6.)

Slavím tejdenní výročí. Osmej den co si píšu DENÍČEK a sere mě pořád stejně. Každopádně je to nejdelší vztah co jsem kdy měl. Mám vztah s blokem. Černým. Protože černá je nejlepší. Protože černá je jako moje duše(to bylo kurva poetický). Černý jsou tak z třiaosmdesáti procent moje trika. Černej je Batman. Černá je i Miluščina kůže. V občance má napsáno Milagros Iňaki Vanderbrumchard. Přijela z Brugg na výměnný pobyt a zůstala.