Začátek příběhu o snech našich rodičů, dětství bez dětskosti, plném sportu, nemoci a životu věnovaném někomu jinému
size="13pt"Hokej a fotbal. Dvě věci ve kterých jsem měl uspět. Dvě věci, který mi měly jít na výbornou. Dvě věci, o kterých jsem se bavil svým otcem.
size="13pt"Měl jsem plnit svý sny ale během těch patnácti let jsem si uvědomil, že bych vlastně plnil jeho sny. A to se mi nechtělo čím dál víc. Plnit cizí sny, je jako masturbovat přes ponožku. Zážitek není úplně stoprocentní.
size="13pt"Děláte to po těch letech spíš už jen ze zvyku, vlastně už vám ani pořádně netvrdne ale přesto to vždycky nakonec dokončíte, dostanete ze sebe přebytečnou energii a pár kapek.
size="13pt",,Vstávej, jedem na trénink“. Ranní fráze, kterou startoval každý můj den. Následovalo postupné a velmi pomalé rozlepování očních víček. Jako by mi je někdo v noci lehce zakápnul kanagonem. Tak jako to dělávají v Prostřenu. Lehce zakápneme olivovým olejem, něžně zasolíme, upečeme si domácí chlebík a můžeme podávat. Následuje šmejděníčko, šmejdění. V mém případě následovalo zvraceníčko, zvracení.
size="13pt"Vždycky jsem si myslel, že to bylo z toho odpornýho čaje s citronem. Později mi došlo, že v tom byl citron úplně nevinně. Obvinil jsem ho a neměl vůbec žádný důkazy, který by toho žlutýho chudáka usvědčovaly. Zbytečně tak prožil život ovocnýho vyvrhele na okraji společnosti. Nebo spíš za okrajem. A stín pochybnosti kvůli němu padl i na ostatní ovoce.
size="13pt"Kromě banánu a jahod, v jejich nevinu jsem vždycky věřil.Vyrobil bych si transparenty z kartonu a demonstroval za jejich propuštění před Valdickou věznicí, kdyby bylo potřeba.
size="13pt"Na začátku v tom byl ale citron úplně sám. Jako detektiv ze skandinávský detektivky, kterýho křivě obvinili z krádeže lentilek pro svýho těžce nemocnýho syna a on se snaží očistit. Součástí očisty je samozřejmě výplach lihovinami všeho druhu. Křivě obviněný citron by nejspíš utápěl svůj bol a žal v tequille, do níž by vyplakával své kyselé slzy, aktivované svým hořkým osudem. Bylo to jako být 4 roky těhotnej. 4 roky ranních nevolností a špatných nálad. Akorát se mi nezvětšily ňadra.
size="13pt"Hlavním viníkem byl stres. Už jen z budíku v 5:00. Bylo mi 7 a chodil do první třídy. Usínal jsem s vědomím, že musím vyhrát minimálně mistrovství světa. V týhle generaci olympiádu určitě nevyhraju, sám tým táhnout nemůžu a ti co byli aspoň trochu dobrý, dávali už tehdy pomalu přednost florbalu. Nebo Stanley Cup. Stačí se dostat do Ameriky a přisrat se k dobrý partě, která na to má.
size="13pt"Tehdy jsem žral Želvy Ninja ale pokoj jsem měl oblepenej Moravcem, Procházkou, Fleurym, Burem a dalšími.
size="13pt",,Ježiši dělej, oblíkej se, ber si tu tašku a běž k autu“ mohl si otec klidně nahrát na diktafon a pouštět každé ráno po svém půlhodinovém sracím rituálu namísto toho aby se namáhal otevírat ústa.
size="13pt"Ta taškavážila víc než já, což bylo pro mý záda jako bych nosil slůně po celý zoo. 5:45 jsem ze sebe shodilslůněa začal se navlíkat do smradlavýho ribana s hnědým, nevypratelným flekem na prdeli, který tam byl od prvního zápasu s Třincem, kdy na mě otec, i přes celkem dobrej výkon, ,,pedagogicky zapůsobil“ tak kvalitně, že jsem si prcnul do textilu.
size="13pt"Udivovalo mě, jak jsou ostatní kluci nabití energií. V 6 ráno jim svítily oči jako by se z nich v noci stával dětskej gang, vykradli továrnu na hroznovej cukr, do rána ho všechen snědli a zapili energeťákem. Dneska některý z nich potkávám a oči jim pořád svítí. Jen už ne tak nadšením, jako spíš vodkou. Já byl rád, že jsem si nedal suspenzor na prdel a rukavice na nohy. Rodiče měli vstup do šatny zakázán, abychom se naučili samostatnosti a vytvořili si partu, takže jsem většinou chodil na led poslední, brusle úplně volný, neutažený, protože mi nikdo nedrželkřížkyna tkaničkách.
size="13pt"V jedné ruce hokejka, v druhý kyblík s puky. Cestou na led jsem vypadal jako lehká pracovnice na jehlách, čekající na klienta z NDR. Našlapoval jsem opatrně, ale stejně se mi několikrát zvrtnul kotník.
size="13pt"První krok na led a byl jsem na prdeli. Kolem mě černý gumy. Byl jsem zavalenej pukama. Jako by mě chtěli sežrat, spolknout a udělat ze mě jednoho z nich. Možná bych za to byl rád. Seděl jsem na červený čáře, prdel mi přimrzala k čerstvě zrolbovanýmu ledu, tekly mi slzy a chtěl jsem se ledovou plochou prohrabat do postele nebo na dětský festival. Kamkoliv.
