Jako nevěřící (v žádného boha, když jinak věřím v řadu věcí - v sebe a své síly, v práci, v rodinu, v přátelství a podobně. To jen aby nevznikl dojem, že nevěřím v nic.) nemám nic proti věřícím v boha. Naopak si myslím, že mají život možná trochu jednodušší. Ale myslím si, že ta špatnost je institucionalizace víry a návazně vzniklé organizace, které pak dokáží věřící dostrkat k řadě syčáren.

Každá velká skupina musí být nutně institucionalizovaná, jinak se rozpadne a zanikne. Takže institucionalizace k církvi jako k velké skupině lidí prostě patří. 

Důležité ale je, aby si církev přiznala, že pro ni platí stejná pravidla sociálních jevů jaká platí pro jiné skupiny lidí. Donald Cozzens (zmíněný v delší variantě rozhovoru) říká, že pokud si bude církev bláhově namlouvat, že se jí netýkají zákony sociologie a psychologie, a bude se chlácholit svým nadpřirozeným základem, tak se jí to šeredně vymstí. Věřím, že Bůh si církev vede. Ale také si myslím, že Bůh za lidi v církvi nedělá to, co mohou udělat oni sami, co je v jejich silách.