Jak byste si přečetli na mém blogu, pokročila jsem o krok dál a snažím se problémy řešit.

Tedy tím, že už třetím rokem funguje naše soukromá křesťanská škola. Máme málo dětí ve třídě, dobrý program, pracujeme s učiteli a máme liberární rodiče. Je to hodně těžké.

Systém celého školství nemá šanci to zvládnout, pokud se nepromění atmosféra ve společnosti.

 A tak mám zkušenost s tím, co pan kolega popisuje. Věci se zdají komplikovanější než jsou. Rodiče si opravdu neví rady s výchovou a jsou na ní příliš unavení. Je asi pravdou, že je to protireakce na příliš autoritativní výchovu v předchozí generaci. Pokud se týká učitelů, to velmi složité. Pečlivě se učitelům věnujeme. Má to dvě polohy, nadšené začátečnice učitelky a ta druhá poloha jsou učitelky, které by se považovali za zkušenné, ale nějak nemohou najít vztah k dítěti. Není to pro ně partner. Umí a zvládají techniku učení a je to pro něj jen o učení a o nich samotných ne o dětech. Myslím, že základním problémem v této oblasti je to, že chybí úcta v trojúhelníku rodič - učitel - dítě.

Moje pozorování je, více vztahů s dobrými podtexty a méně soutěživosti, závisti a pomluv. A více se starat jeden o druhého. Je to přece tak důležité vzdělávat děti, tak významné.

Výborně napsané, jen s tím závěrem nesouhlasím. Řešení rozhodně není jednoduché (ač se tak jeví). Především rodiče na děti nemají čas, aby uživili rodinu musí se oba pořádně ohánět a to se v budoucnu nezmění. Řešením by mohly být zkrácené úvazky, to by pomohlo i zaměstnanosti a rodiče by měli více času na děti. Jenže do toho se nikomu nechce. Platy jsou tady nízké a částečnými úvazky by se ještě snížily. Co se týká školství tam to také je na dlouhou dobu. Učitelé za jiné hned tak nevyměníte. A co se týká financování, no tak to je úplně neřešitelné. Abyste někde přidal musíte někde ubrat. Kde?

Je třeba začít od maličkosti: omezit jednotlivé třídy na maximální počet deseti dětí, atˇ se každému může učitel věnovat individuálně.

Tolik dostatečně kvalifikovaných učitelů nemáme a u packala to že bude učit 10 dětí místo 30 nic nevylepší.

Autor píše, že naše školství se totiž zaseklo někde v komunismu. S tím bych si dovolil zásadně nesouhlasit - podle mého názoru došlo k rozvolnění školského systému, zavedl se nesmyslný 9. ročník na ZŠ a neexistuje žádná rozumná koncepce pro střední a vysoké školství. V oblasti koncepce bych se tedy v socialistickém školství inspiroval - podle mého názoru byla úroveň absolventů kteréhokoliv stupně škol (základní/střední/vysoké) na konci 80-tých let v průměru vyšší než dnes.

V případě vysokého školství by řešení mělo být celkem jednoduché - veřejné školy by měly zajistit místa pro maximálně 25% populačního ročníku, strukturu zvolit podle společenských potřeb, studium na nich by mělo být určitě bezplatné.

V případě středního školství by rovněž bylo potřeba omezit počet míst a upravit strukturu (dnes mají střední školy více míst, než kolik je dětí v populačním ročníku).

V případě základního školství je zřejmě hlavní problém v tom, jak zajistit aby problémoví žáci nenarušovali výuku ostatním.

Tím zaseknutím myslel autor přístup školy a  učitelů a jejich neschopnost nebo spíše neochotu přizpůsobit  výuku době, ve které žijeme. Alespoň já jsem to tak pochopil.

Četl jsem, že např. ve Finsku nejsou učitelé - na západoevropské poměry - nijak zvlášť honorováni, ale mají vysokou společenskou autoritu. Jinak závidím mladým dnešní možnosti např. ve výuce jazyků.

Je třeba si uvědomit, že platy českých učitelů jsou dlouhodobě podhodnoceny a proto se učitel nejeví jako lukrativní post. Konkrétně ve Finsku mají učitelé stále 3x vyšší plat, než v Česku

Článek je dobrý, ale myslím, že jste zapomněl na dva problémy, které v článku uvádíte. Jde jednak o "výchovu dětí" a jednak o jejich rodiče - asi to je vlastně problém jen jeden, ale myslím, že stěžejní!!!