Ekonomické události 30. týdne

Zasedání FEDu, ECB, zvedání úrokových sazeb na obou straných Atlantiku, nadcházející problémy německého průmyslu (a tím pádem celé Evropy a zejména České republiky...) 

V minulém týdnu zasedaly dvě významné centrální banky. Americká (FED) a evropská (ECB). Obě zvýšily úrokové sazby. 

Americký FED zvýšil na svém zasedání úrokovou sazbu o 0,25% do rozmezí 5,25 - 5,5%. Jde o nejvyšší sazbu za posledních 22 let. A s nemalou pravděpodobností jde o poslední zvyšování sazeb v tomto cyklu. Na druhou stranu FED určitě nebude pospíchat se snižováním úrokových sazeb. Nedávno na tiskové konferenci guvernér FEDu (Jerome Powell) řekl, že pokles jádrové inflace na 2% čeká až v roce 2025. 

Navzdory rekordnímu zvyšování sazeb zůstává americká ekonomika zatím v dobré kondici. Ve druhém čtvrtletí tohoto roku rostlo americké HDP meziročně o 2,4% (v červenci se meziroční růst HDP zpomalil na přibližně 1,5%). Rovněž nezaměstnanost je stále velmi nízká (3,6%), a počty nových žádostí o podporu se drží velmi nízko (221 tisíc za minulý týden oproti 228 tisícům týden předtím). Tyto pozitivní údaje patrně motivují FED k držení sazeb na vyšší úrovni co nejdéle, neboť podle většiny jeho guvernérů není inflace vyléčena, dokud nevzroste nezaměstnanost (a tedy nezpomalí ekonomika).  

ECB také zvedla sazby, a to dokonce na nejvyšší hodnotu od vzniku měnové unie - na 4,25%. Obdobně jako americká centrální banka, i ECB sleduje vývoj jádrové inflace, která zatím neklesá. Zatímco celková meziroční inflace v červnu zvolnila z 6,4 % na 5,5 %, jádrová inflace mírně vzrostla na 5,5 %. Pokud se analytici ECB budou domnívat, že jádrová inflace neklesne na 2% ani do roku 2025, bude evropská centrální banka patrně dále pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb. Zde ale podobnost se Spojenými státy končí. Podle všeho směřuje ekonomika eurozóny (a tím i celé EU) do hlubší recese. 

Předstihový ukazatel (PMI – index nákupních manažerů) se v průmyslu propadl na nové 3leté minimum 42,7 bodů (43,4 b. v červnu). Index klesá 6 měsíců v řadě, což naznačuje, že situace v evropském průmyslu se dál zhoršuje - stále klesají nové zakázky a také průmyslová produkce. Za poslední 2 dekády byl index PMI níž jen ve velké finanční krizi (2008/2009) a 2 měsíce během covidu (4-5/20). Ve službách index PMI za eurozónu nečekaně poklesl na 51,1 bodů (52,0 b. v červnu a 55,1 b. v květnu). Index PMI je předstihový ukazatel, a a pokud je jeho hodnota pod 50, znamená to, že daná část ekonomiky směřuje do recese. Zatím se jen méně vyrábí, ale to musí nutně vést k propouštění, a i občasným bankrotům firem. Mnohdy půjde o ty více zadlužené, kterým nárůst sazeb výrazně zdražil splácení dluhu. A velkým věřitelem těchto firem jsou banky. Spolu s propadem nemovitostního trhu mohou bankroty firem částečně zatřást ibankovním světem. 

Nejhlubší propad se týká indexu PMI v průmyslu v Německu, kde index PMI propadl na 38,8 bodů (40,6 b. v červnu). Německo je označováno jako ekonomický motor Evropy. A jelikož vývoj německého průmyslu souvisí ovlivňuje z více než 70% ten náš, podíváme se na vývoj německého průmyslu trochu podrobněji. 

Nové objednávky v německém průmyslu meziročně klesají od března 2022. Německu se nedaří své HDP vrátit na před covidovou úroveň. Pro srovnání USA: jsou 6% nad úrovní z konce 2019 a víceméně na svém trendovém růstu. Německý průmysl je částečně oslaben pomalejším přechodem na výrobu elektromobilů, a nyní jej trápí konkurence z USA i Číny. Díky nedostatku kvalifikované pracovní síly a drahým energiím investují některé velké německé firmy mimo Německo (například BASF v Číně, BioNtech v UK). Peníze německých daňových poplatníků posílá ECB do Itálie, která by bez těchto finančních dotací patrně zbankrotovala. A tak letos asi uvidíme poprvé od roku 2003 to, že německá ekonomika klesá, zatímco ta italská roste. Až se německý ekonomický motor zadrhne úplně, nebude mít kdo Itálii zachraňovat. 

A se zadrhnutím německé ekonomiky se zadrhne i ta naše.

Německá inflace v červenci zpomalila z červnových 6,8% na 6,5%.  

Ve svém projevu na půdě senátu shrnul guvernér ČNB Aleš Michl současný vývoj inflace u nás. Mimo jiné zmínil, že ČNB čelí nejhlubší hospodářské ztrátě ve své novodobé existenci. To je dáno především tím, že ČNB drží hodně aktiv, která jsou úročená 2-3% (= příjem). Ale na straně pasiv má velký objem vkladů, který musí úročit 7% (= výdaj). To je situace, který vedla ke krachu některých amerických bank. Věřme, že u nás je v takovéto svízelné situaci jen ČNB (a ta nezkrachuje).  Dále pan Michl opět zdůraznil, že současná úroveň inflace zatím neumožňuje snížit úrokové sazby.