Klapka 2011/06: Sudetská otázka po 123

A je to tu zas, skoro by se dalo říct, že se sudetská otázka se nám vrací s železnou pravidelností sjezdů landsmanšaftu. Kromě příležitostných excesů ze strany některých představitelů sudetoněmeckého krajanského sdružení (např. ona nešťastná výzva k omluvě zrovna v den výročí vyhlazení Lidic) mě ale nepřestává udivovat ani převažující postoj české veřejnosti a politické elity.

Mapa bývalých sudetských oblastí

Osobně nejsem odpůrce tzv. Benešových dekretů – šlo o morálně pochybný, ale do budoucna velmi prozíravý geopolitický tah. Zatímco za války byli Češi z pohraničí, kde do té doby žili i s Němci, vystěhováváni a probíhalo zde postupné německé osidlování, po válce se karta obrátila a Benešovi došlo, že pokud v oblasti nepřeváží české obyvatelstvo, dříve či později o ni přijdeme (obdobně jako přišlo Srbsko před dvěma lety o Kosovo).

Vysídlení jakéhokoli obyvatelstva na principu kolektivní viny (bez ohledu na to, kolik procent českých Němců sympatizovalo s Hitlerem) je dnešní optikou nepřijatelné. Dobový kontext však může rozhodnutí o vysídlení Němců ospravedlnit.

Počáteční fáze deportací ale provázelo živelné vraždění - často byly zabíjeny i ženy a děti – a to jsou činy, které při veškeré shovívavosti prostě nemůžeme omluvit historickými okolnostmi. Nemůžeme je omluvit, to ale neznamená, že se za ně nemusíme omlouvat.

Na rozdíl od mnohých jiných národů nemají Češi ve svých dějinách výrazné ukrutnosti páchané na jiných národech – na kolonialismu jsme se nepodíleli, rozsáhlejší útočné války jsme nevedli. Vraždění, které provázelo vysídlení Němců je tak jednou z mála krvavých stop českých dějin. Proč si to tedy nedokážeme přiznat?

Ano, byla schválena česko-německá deklarace, která vyjádření lítosti a omluvu obsahovala. Ale kde se v nás bere ta arogance, se kterou se k tomuto tématu odmítáme vracet. Co je tak těžkého tuto omluvu kdykoli zopakovat? Připomíná mi to onu umanutou zatvrzelost představitelů KSČM, kteří se celá léta odkazují jednu svou pochybnou omluvu z doby krátce po listopadové revoluci. Jako by tímto aktem byla veškerá vina pryč a cokoli vyřčeno navíc, by bylo přehnaným ústupkem a známkou slabosti.

Ne, omluva a lítost nad křivdami minulosti není slabost. Celá ta tzv. sudetská otázka nebude vyřešena, dokud ji za vyřešenou nebudou považovat obě strany. Smiřme se s tím. Naše arogance a neústupnost, dokonce ani mlčení nám nepomůže posunout se ve vzájemných vztazích se sudetskými Němci dál.