České dráhy … po dvaceti letech

Předem všeho bych chtěl napsat, že zde nechci dělat jedné z největších českých firem PR, pouze bych rád vyjádřil své osobní názory, postřehy a připomínky každodenního cestujícího. Na první pohled by se dalo říct, že cestování vlakem v Čechách se za poslední dvě dekády prakticky nezměnilo. Když ale člověk cestuje denně, např. do práce na delší vzdálenost jako já (90km), začne si všímat spousty drobností, které za zmínku určitě stojí. Rád bych se o nich trochu rozepsal.

foto: Pavel Wellner, Lidové noviny Nejčastější kritika, která na adresu dopravce zaznívá, je kvůli zpoždění. Zde je ale posun nejzásadnější. Možná se bude leckdo divit, ale pravidlo „ČD=čekej dlouho“ dávno neplatí. Tlak na dodržování jízdního řádu je dokonce v posledních letech tak enormní, že se prakticky vůbec nečeká na žádné přípoje a strojvedoucí i vlakový personál jsou vystavováni velkému tlaku. Pokud jsem v poslední době nějaké zpoždění zažil, bylo to kvůli prasklým kolejím (přes -20C ani vlak nejede) nebo ukradeným kabelům (poděkujme našim spoluobčanům, víte jakým). Dalším častým nářkem je stav vagonů. Smrad, špína, znáte to. Když se ale postavíte např. na Hlavní nádraží v Praze a pozorujete chvíli dění kolem vlaků, všimnete si čet uklízeček a uklízečů, kteří okamžitě střídají vystupující cestující a čistí vlak před jeho dalším vyjetím na trasu. S 25 let starým vagonem toho asi ani sebelepší saponát příliš neudělá, musím ale říci, že čerstvé papírové ručníky, mýdlo a vydezinfikované wc spolu s otřenou podlahou vagonu je potřeba ocenit. To před pár lety také pravidlem nebylo. Určitě se také zlepšila kvalita nádražních prostor. Praha Hl.n., Ostrava, Ústí nad Labem, i zde všude jsou ale stále značné rezervy. Co se vozového parku týče, i zde pomalu dochází ke změnám. Repasované vagony jsou výborná věc, zejména v běžném, dříve nevábném rychlíku. Potěší, když vstoupíte do vozu vonícího novotou a jedete do nebo z práce v čistém a novém prostředí. I když jsou repasovaných vozů zaváděny desítky, stále je to kapka v moři, ale lepší než nic. Za poznámku také stojí nové lokomotivy Škoda, repasované brejlovce, desítky nových City Elefantů a Regionovy. V neposlední řadě bych rád ocenil vytvoření postu kolem osobnosti Petra Fejka, který bude mít na starosti komunikaci se zákazníky a kontrolu kvality. Neřeším tady konkrétní kvality pana Fejka, jde zejména o mentální posun vpřed. Ukazuje nám, že se ze z dřívějšího státního molochu stává firma, která se musí o své klienty starat a komunikovat s ním. Zkuste si vzpomenout jak by reagovali zaměstnanci drah před 20 lety na nějakou připomínku. „Nezastavujeme, máme zpoždění“… České dráhy mají nyní dobrou příležitost udělat zásadní krok vpřed a !!!konečně!!! se dostat alespoň jednou nohou do 21.století a západní Evropy. Jsou zásadně finančně podporovány (a zároveň kontrolovány) z krajů (nechci se zde pouštět do rozboru sporného rozhodnutí sociálně demokratických radních o desetileté monopolizaci železniční dopravy…), poprvé jsou v černých číslech a zejména příměstská doprava zažívá boom. Z druhé strany je potřeba připomenout, že nebude dlouho trvat a na koleje vyrazí konkurence. Pak se snad cestování po kolejích ještě zlepší . V neposlední řadě také sílí tlak z ministerstva dopravy, které pod vedením přísného Víta Bárty nevypadá, že by bylo připraveno odpouštět jakákoliv zásadní pochybení. Na konec bych ještě připojil poslední poznámku. Dost často potkávám jednu korpulentnější paní, která cestuje stejným spojem. Pořád si své kolegyni stěžuje. Když jede vlak pozdě i když přijede brzy a lidé jí zaberou místo. Když je ve vlaku teplo, když je ve vlaku zima. Když je vlak plný i když je vlak prázdný (bojí se). Když brzdí prudce, když brzdí pomalu. Paní má dost výrazný hlas a tak je slyšet i přes více řad nebo kupé. Docela bych ji chtěl vidět, kdyby ona sama musela řídit takový systém, jakým je železniční doprava. Sama by nebyla schopna rozjet ani modelovou železnici. Chci na tomto příkladu poukázat na fakt, že pověst, kterou mají ČD je mnohdy utvářena právě takovýmito lidmi a i já jsem se dříve nechával podobnými názory ovlivnit. Stačí se trochu pozorněji podívat kolem sebe a člověk musí změnit názor, alespoň trochu. A tak je to i všude jinde. Situace stále ještě není ideální, stále je co zlepšovat a cena jízdného snad brzy bude odpovídat poskytnuté kvalitě služeb. Budu rád, když se zapojíte do diskuze se svými poznatky!