Rosenbaum a Rotschild aneb další várka anekdot pro lepší den

Kohn a Rosenzweig se pohádají a hádka končí u soudu. Soudce vynáší rozsudek: „Zde přítomný obžalovaný Kohn je povinnen veřejně vyhlásit, že to, co pověděl o Rosenzweigovi, není pravda. Nechť pronese: ,Rosenzweig není lump!‘“ Kohn přijimá rozsudek a prohlašuje:„Rosenzweig není lump?“ Na to soudce: „Pane Kohne, tak to ale být nemělo!“ „Dohodl jsem se se soudem na slovech, nebo na melodii?“

Jistý pan Weinstein obdržel telegram: "Tvoje tchýně zemřela. Pohřeb ve středu." Pan Weistein odtelegrafoval: "Souhlasím."

. . .

"Podívej se, Oskar, tamhle jede v kočáře mladý Rotschild." "Cs -cs! Ajajaj! Tak mladý a už je Rotschildem!"

. . .

Rosenbaum, vědí, jaký je rozdíl mezi jejich ženou a mou ženou?“

„Ne, to nevím.“

„Ale já vím.“

. . .

 „Tateleben, proč se to, co jíme, jmenuje maces?“ ptá se malý Móricek otce.
Otec se zlobí: „To je ale hloupá otázka! Jestliže něco vypadá jako maces a chutná jako maces, tak proč by se to u všech kozlů nemělo jmenovat maces?“

. . .

 "To je toho. Já přišel o dvě hodiny později a nedělám kravál."

. . .

 K šadchenovi přijde za několik dní po svatbě novomanžel a zle mu hraje: "Pane, vy jste mne sprostě podvedl, řekl jste mi, že můj tchán už není naživu, a zatím jsem se dověděl, že už tři čtvrti roku sedí v kriminále. "No a řekněte, je to nějaký život?"

. . .

 Pan Lederer je již tři neděle v Karlových Varech, ale hotelový personál neviděl ještě od něho ani krejcar spropitného. Den před odjezdem zastavil jej ve dveřích vrátný. "Tak se mi dnes v noci zdálo," povídá, "že jsem od nich, pane Lederer, dostal dvacet korun tuzéru." "No, a je to málo?" ptal se pan Lederer. "Ne." "Tak si je nechte a buďte rád."

. . .

 "Jdou se mnou do divadla, pane Pick." "Co hrají, pane Popper?" "Lohengrina, pane Pick. Krásný kus, já vám říkám. Uvidějí labuť." "Tak to jdu." Po prvním dějství: "Kde je labuť, pane Popper?" "Počkají, hned to bude. Sotva přijdou do divadla, hned chtějí vidět labuť?" Ve druhém dějství žádná labuť. Pick je nedočkavý, Popletovi je to také divné. Nahne se k sousedovi a táže se: "Co to vlastně hrají?" "Carmen," povídá soused. Pick se rozhněval a pravil: "To mně nemohli říct hned? Potřebuji já vidět Carmen. Tu znám celou nazpaměť."

. . .

 Pan Geduldiger sedí s panem Blochem ve vlaku. "Kam jedete, pane Geduldiger?" "Domů, pane Bloch. Žena mi telegrafovala, že dostala chlapce." "Ale! To gratuluju, gratuluju. A kdo je otcem?" "Dovolte... to je ale drzost..." "Co má být, pane Geduldiger? Já myslel, že to víte!"

. . .

 Šlo pět židů temným lesem. Najednou vynořil se proti nim nějaký člověk. "Běda!" zvolal jeden z poutníků, "tamhle jde někdo proti nám a my jsme docela sami..."