Požehnání

Taková krátká báseň o zimních zabíjačkách, růžových prasatech a matce, která má ráda to dobré z nich.

A doveďte, kluci,

říkala naše matka,

pořádnou holku z dědiny,

co mají prase na statku,

který v zimě svlíknou

jako děcko z růžovýho pyžamka.  

Holku, která se nebojí

zabořit ruce do toho teplýho masa,

do střev a do horký krve.

Ať je to holka,

co umí cpát do střívek,

holku, co dlaně jí vonějí

po škvarkách,

ovárku,

jelítkách

a pod zástěrou jí to voní divočinou.

Takovou přiveďte

a já vám požehnám.

A pak mi jen zatlačte voči.