Jak bojovat s nevěrou

Před rodiči jsme s bratrem mívali respekt. Míra respektu se však podle našeho individuálního naturelu a s rostoucím věkem proměňovala. Měkla. Stejně tak se časem mírnil i přísný přístup rodičů k nám a stávali jsme se více partnery, přestože rodičovská hůl nad námi visí stále, jen její dopad na naše záda je mnohem příjemnější. Alespoň většinou.

Matka byla a je praktická a energická žena, do značné míry samonasírací – to je její postřeh – a já to můžu potvrdit, příkladů by se našlo bezpočet. Byla vždycky hodně na pořádek a nám tím lezla na nervy. To zvlášť v době, kdy se jejím příkazům dalo stěží odolávat, protože jakýkoli vzdor z naší, ale i otcovy strany, byl okamžitě nemilosrdně potlačen.  

Každý pátek odpoledne, když ostatní děti chodily ven a zvonily nám pod okny, jestli můžeme jít ven, nás doma nesmlouvavě čekalo luxování, utírání prachu, nákup, popřípadě jiné neodolatelné domácí práce. Když jsme matce nahlásili, že je uklizeno, přišla do pokoje, vlezla pod postel a rukou našmátrala nejvzdálenější kout. Když ruku vytáhla a na jejím prstě bylo trochu prachu, museli jsme celý pokoj vyluxovat ještě jednou. A marš, prdel si ze mě dělat nebudete! Přímo jsme to nesnášeli. Sobota dopoledne byla opět ve znamení úklidu a podobných nesmyslů. Chatu jsme nikdy neměli. V našem případě naštěstí.  

Otec byl a je klidný, dalo by se říct vyrovnaný. Konflikty nikdy nevyhledával a zásadně se jich nezúčastňoval, což naši matku dovádělo někdy k nepříčetnosti. On se zkrátka nehádal. I když to vlastně není tak docela pravda. Velmi zarputile uměl obhajovat svou představu o tom, jak a kde by například měly být rozvěšeny v bytě obrazy, když se po malování vracely zpátky na své místo. Někdy se převěšovaly, aby byla trochu změna, nebo když čas od času přibyl nový přírůstek. Vůbec všechny změny v bytě byly často provázeny velkými hádkami, protože na sebe narážely dva silné názory dvou silných individualit. Někdy to dokonce skončilo tak, že se matka oblékla, praštila dveřmi a odfičela bůhví kam. Nebylo to často, ale občas k tomu došlo. To jsme mívali všichni tři radost, protože jsme nemuseli nic dělat a byl chvíli klid. Matka tou dobou chodila zuřivě a bezcílně po městě a snažila se otce vytrestat tím, že se dlouho nevracela. Byla přesvědčena, že za nějaký čas o ni dostane strach a začne se po ní shánět. Otec na její nepřítomnost za chvíli zapomněl. Nakonec se vždycky  vrátila. My s bratrem jsme už většinou spali - nacházela nás po příchodu domů vytuhlé různě po bytě, otce našla vždy ve stejné poloze, v níž ho zanechávala před odchodem z bytu: v křesle a s knížkou.  

Takto si otce pamatuju nejvíc. Sedí a čte, popřípadě u toho kouří dýmku. V tu chvíli pro něho nic neexistovalo, byl ponořen do fiktivních příběhů knih. O knížkách prohlašoval, že je to jeho pracovní prostředek, protože jako středoškolský učitel češtiny musí přece číst a mít přehled o tom, co se právě ve světě literatury děje a zhruba vědět, jaký škvár čtou jeho studenti. Znělo to logicky. 

Jakkoli působil vždy tiše a introvertně, byl to spíše klam. Otec se několikrát projevil jako velmi dobrý stratég, který realitu a psychologii naší matky vnímá naprosto přesně. Lehkost, s jakou své manévry prováděl, mě vždy udivovaly, konečně sami s bratrem jsme byli mockrát vystaveni jeho nepříjemným zkouškám.  

Když jsme si se ženou prožívali před několika lety klasickou manželskou krizi, pozval jsem jej na pánskou jízdu ve dvou. Nikdy jsme sami spolu nebyli, do kavárny či restaurace jsme chodili vždy celá rodina, nikdy takhle roztroušeni po skupinkách. Tentokrát k tomu byl poprvé vážný důvod a zároveň příležitost, jak si chlapsky promluvit. 

Rodiče pro nás vždy představovali neochvějnou jistotu ve všem, co konali. Měli velmi harmonický vztah a pokud někdy vůbec řešili vážnou manželskou krizi, pokud mezi nimi vůbec někdy nějaká nastala, tak nás toho s bratrem ohleduplně ušetřili. A to jsem chtěl vyzvědět. 

Otče, zvu tě, dnes to platím já, ale zato chci vědět něco, o čem jsme se nikdy nebavili, protože mě to nikdy nenapadlo, začal jsem svůj krátký neoficiální projev, když jsme dosedli ke kavárenskému stolku. Ptej se, synu, odpovím ti na všechno, pokud budu vědět, odvětil otec rozvážně. Objednali jsme si každý po pivě a rozhovor začal. Najevo vyšla šokující informace, tedy pokud otec nekecal. Mezi ním a matkou nikdy žádná hluboká a vážná krize nebyla. Jen jednou a trvala zhruba půl roku. To mě zaujalo. Tak povídej. 

A tak otec začal. Pamatuješ si, to ti mohlo být tak dvanáct třináct, jak se u nás najednou začali pravidelně scházet matčini kolegové? Jasně, že jsem si to pamatoval. Měli jsme to s Danielem rádi, protože na nás se při těch sešlostech jaksi zapomnělo, a tak jsme si ve svém pokoji mohli dělat, co jsme chtěli. Za předpokladu ovšem, že jsme se neprali a sprostě si nenadávali, a tím na sebe zbytečně neupozornili. Nebylo by to ostatně ani taktické, protože mezi pozvanými kantory, nebo těmi, kteří se tak nějak pozvali sami, aby se mohli zadarmo opíjet na rodičovský účet, byli i učitelé, kteří nás sami učili. Zapomněl jsem totiž říct, že jsme chodili na stejnou školu, na které matka, postrach druhého stupně, učila. Když se kantorská společnost u nás sešla, poslouchávali jsme za dveřmi, o čem se baví a poznávali je z druhé strany. Někteří z nich pro nás po této zkušenosti přestávali být autoritami. Domů pak odcházeli často velmi hlasitě a ještě pod okny byly slyšet rány, jak sebou někteří zhusta třískali o zem.  

Otec se těch setkání musel zúčastňovat taky, i když mu to bylo z duše protivné. Nedovedu si představit, s kým z hostů by se mohl bavit spontánně a s chutí. Ale matka zavelela a on usoudil, že z taktických důvodů bude nejlepší neodporovat a podřídit se. Později se už dýchánků zúčastňoval dobrovolně, protože do party přibyl nejmladší člen sboru, fyzikář Julek, kterému se přezdívalo Broky.  

Jakmile Broky nastoupil jako čerstvý absolvent vysoké školy, hned byla celá základka nabitá erotickým jiskřením. Jiskřilo to ve třídách, kde se dospívajícím žačkám začala zapalovat lýtka, jiskřilo to ve sborovně. Při pohledu na Julka se většině učitelkám, které měly před přechodem, mlžil zrak a těm nahoře vyvinutějším vystřelovaly jeden po druhém knoflíčky od blůziček, jak se před ním dmuly. Broky nápadně připomínal Jiřího Bartošku, který byl tehdy populární díky jakémusi televiznímu seriálu. S Bartoškovou popularitou stoupala i popularita Julkova.  

Milostnému vábení začala podle otce podléhat i naše maminka a Julek se stal pravidelným návštěvníkem našeho bytu. Otec si jisté náklonnosti své ženy k Brokymu záhy všimnul a zbystřil. Sám dobře věděl, zřejmě to někde vyčetl, že nesmí dopustit, aby zjevná náklonnost vyústila v něco víc. A otec byl odhodlán udělat pro to vše.  

Blížil se konec školního roku a škola organizovala pro své žáky týdenní putovní výlet do Jeseníků. Matka nás všechny automaticky přihlásila. Broky jel totiž taky. Otcova taktika byla od začátku ďábelsky jednoduchá: musí se školním Casanovou navázat ještě užší kontakt, ba stát se jeho přítelem a nedopřát jemu, ani matce chvíli, kdy by mohli být spolu. A pak se uvidí.  

Začátkem července vyjela skupina třiceti lidí na puťak. Osm dospělých, zbytek děti. Mezi plnoletým doprovodem byli jen tři chlapi. Náš otec, Broky a další učitel, kterému se říkalo Hovězka, protože se v obličeji nápadně podobal praseti. Zbytek byly učitelky, vzájemné sokyně. Broky zářil, učitelky ještě víc. A otec začal naplňovat svůj plán. Muselo to být pro něj poměrně náročné. Stěží si dovedu představit rozdílnější povahy, než byli ti dva. Otec s Julkem. Ale výkon podával jistě nadlidský a zpětně si zato zaslouží náš dík a naši úctu. Ať se hnul Julek kamkoli, otec byl jeho stínem, jeho věrným společníkem a začal tím vnášet mezi učitelky, které chtěly fyzikáře taky pro sebe, velké napjetí. Táta věděl, že pokud má uspět, musí se ho neustále na něco ptát, odvádět jeho pozornost od ženských. Nenechal mu ani chvíli oddech, učitelky i matku ničil plynulým hovorem s jejich idolem.  

Když jsme došli na horskou chatu, kde jsme měli jednu noc přespat, byl už večer. Po večeři v nevelké restauraci začal program ve společenské místnosti, který organizovala tělocvikářka a koncipovala jej tak, aby na první pohled vynikly její přednosti. Připravila pro žáky diskotéku, na které nás učila tehdy módní tanec bamb či jak se to jmenovalo. Hodinový večer byl ve znamení tehdejších hitů Babylon od BoneyM či písní od Abby. Přitom nás všechny učila ten nápaditý tanec, který jsme hromadně tancovali. A v čele ona tělocvikářka předváděla elegantní pohyby erotického tance a vyzývavě přitom hleděla směrem k baru, kde opřeni o pult seděla srostlá dvojka – otec s Brokym.  

Atmosféra byla hustá, světla intimní. U stolků mezitím ostatní učitelky popíjely snad grog, snad vodku nebo maximálně becherovku, prostě to, co horská chata nabízela, a házely každá po Brokym oko a nakláněly přitom mírně vyzývavě hlavy. Brokyho pohled však patřil už delší dobu tělocvikářce, obdivoval se jejím schopnostem a vzrušujícím křivkám. Spořivý táta se v rámci boje proti případné nevěře naší maminky rozhodl plácnout se přes kapsu a Brokyho trochu ožrat. Objednal dalšího bechera. Když jej objednával, všimnul si, že se za barem objevila servírka. Krásná servírka. Atraktivní a milá. Asi ne kdovíjak inteligentní, ale to bylo přesně to, co teď potřeboval. Usmívala se na otce. V očích jí to zablýsklo a otci tím rozsvítila naprosto geniální nápad. Podala mu dva panáky, prosím, pane, a šla obsloužit lidi ke stolkům. Ty, Broky, řekl Julkovi, koukni se na tu barmanku, tak pěknou holku jsem už dlouho neviděl. Možná ještě nikdy. Co ty jako znalec na to? Kdybych byl v jiné situaci, asi bych ji zkusil. Už trochu opilý Broky se podíval směrem, který mu otec naznačil. Byla otočená zády, a když se obrátila, Julek řekl, hele, Tome, ty seš fakt kámoš.  

Barmanka přišla zpátky s použitým nádobím a začala ho skládat do dřezu. Julek se na ní zblízka intenzivně díval, zkoumal každý její záhyb, každou její křivku, všechno, co byl ještě schopen zaostřit. Oslovil ji a dal se s ní do řeči. Když otec usoudil, že hovor barmanky a Julka bude ještě nějakou chvíli trvat, nenápadně se vypařil a šel si přisednout ke stolu k matce, která se zrovna bavila s jinou učitelkou. Využil krátké pauzy v jejich rozhovoru, naklonil se k mámě a pošeptal jí do ucha: nenápadně se podívej na Brokyho, jak se dobře baví. To stačilo, víc nemusel říkat. Matka se otočila směrem k baru a to co viděla, jí vyrazilo dech. Ano, Broky se velmi dobře bavil se servírkou, chytal na ni a vypadalo to, že se oba dobře baví. Ten prevít, řekla máma a zadívala se na otce.  

Její pohled říkal vše. Stačilo pár vteřin a bylo po lásce. Máma se láskyplně podívala na otce a položila mu hlavu na rameno.