Na pátek si jistě všichni čeští fotbaloví fanoušci vzpomenou a vzpomínat asi budou ještě hodně dlouho, bohužel. Byl to totiž den, kdy se rozhodlo o tom, že čeští fotbalisté si nezahrají brazilský světový šampionát. Ono asi málo lidí věřilo, že tam postoupíme, ale pokud žila ještě alespoň nějaká šance, tak jsme v koutku duše věřili snad všichni. Zvlášť když nám náš reprezentační matematik Michal Bílek předložil takovoutu rovnici: ve čtyřech zbývajících utkáních v kvalifikační skupině stačí vyhrát třikrát a jsme v baráži, tedy o něco blíže k postupu do Brazílie. Jenže v pátek to nějak matematikovi Bílkovi proti Arméncům nevyšlo.
Proti Arméncům jsme si v pátek uřízli velikou ostudu. S nimi prohrát doma 1:2, to si nikdo neuměl představit ani v těch nejčernějších snech. Jenže když nás trénuje místo fotbalového kouče matematik nelze se tomu divit. Po prohraném zpackaném zápase ještě náš matematik promluvil do televize: "Pokud ještě existuje nějaká šance postoupit do Brazílie, musíme se o tu šanci pokusit porvat." Jenže kdo Michalu Bílkovi z fanoušků věří? Zvlášť, když bychom museli porazit venku Italy a ve zbývajících dvou, taktéž venkovních duelech, porazit Maltu a Bulhary. A zvlášť při současné nekvalitě českého mužstva se budeme zřejmě bát i o body v zápasech proti těmto dvěma, na první pohled lehčím soupeřům, tedy proti Maltě a Bulharsku.
Od chvíle, kdy kouč Bílek reprezentaci vede, reprezentanti nepředvádí ve světě zvlášť dobré výsledky. Hrajeme nemastně neslaně, a pokud někdy pořádně zabereme, je to jen ve chvíli, kdy máme nůž na krku. A to bylo skoro vlastně pořád, jak v kvalifikaci na ME 2012, kde jsme jen se štěstím na šampionát postoupili, tak na samotném polsko-ukrajinském mistrovství Evropy, kde jsme nemuseli ani postoupit do čtvrtfinále po fiasku s Ruskem ve skupině. Nůž na krku jsme měli i teď před Arménci, po Arméncích ho máme zarytý hodně hluboko a jen stěží půjde vyndat. Reprezentace za vedení trenéra Bílka nespočetné množství fiask. Jen si vzpomňme na první zápasy s koučem Bílkem na lavičce proti Ázerbájdžánu. To nebylo snad ani reprezentace, kdo proti ázerbájdžáncům tehdy nastoupil. A co teprve až si vzpomeneme na takový miniturnaj v Japonsku před dvěma lety, jak jsme s Japonci hráli 0:0, ale neppředvedli jsme skoro nic.
O konci Bílka už se spekuluje hodně dlouhou dobu a čeští fanoušci se nemůžou dočkat na den, kdy kouč, který vypadá jako že neumí moc trénovat, opustí reprezentační lavičku. Vypadá to však, že ted den už se blíží. Sám veliký boss českého fotbalu Miroslav Pelta, který už jednou Bílka ve funkci podržel, tentokrát, jak to vypadá, Bílka nejspíš nepodrží. Pokud v úterý neporazíme v Itálii domácí Squadru Azzuru, což se zdá jako velmi nepravděpodbé, že bychom z Itálie odvezli tři body, zřejmě řekne Bílkovi "sbohem".
Po kvalifikaci, kdy tedy budeme bez trenéra, se bude zřejmě hledat trenér nový. A kdo tedy místo Michala Bílka? Musí to být muž na svém místě, muž, který bude mít u hráčů respekt, což bylo někdy u Bílka těžko poznat, zda u hráčů nějaký ten respekt má. Musí to být také muž, který přivede do hry reprezentace nějaký nový styl fotbalového myšlení, nejlépe tedy nějaký ofenzivní styl, neboť pod Bílkem toho moc ofenzivního vidět nebylo. A v neposlední řadě to také musí být muž, který nebude jen počítat jakou máme šanci, který nebude někdy médiím a veřejnosti říkat jasné protimluvy, nad kterými si musel nejednou fotbalový fanoušek ťukat na čelo. Musí to být hlavně člověk, který dá reprezentaci nějakou koncepci. Zkrátka musí to být trenér, ne matematik.
