Země tokajského vína je krásnou ukázkou toho, kam až může vést vládní rozhazovačná politika. Za běžných okolností by to asi vládě pod vedením Ference Gyurcsányho prošlo, ale nakonec doplatila na krizi. Záchranných kruh přišel až od mezinárodních institucí, které do ekonomiky napumpovaly v přepočtu půl bilionu korun.
Takhle nějak vypadá pohřeb silného sociálního státu. Razantní škrty sociálních dávek, zrušení 13. platů státních zaměstnanců, zrušení 13. důchodů, masivní propouštění ve státní správě. To vše je daň za rozhazovačnou politiku maďarských socialistů, kteří například v roce 2006 dokázali vygenerovat schodek státního rozpočtu 9,2 procenta HDP (třikrát více, než žádá maastrichtské kritérium pro přijetí eura).
Maďarsko loni na podzim prakticky stálo před státním bankrotem. Na pomoc mu tak muselo přispěchat trio v podání Mezinárodního měnového fondu (MMF), Evropské unie a Světové banky. Celkem Maďarsku mezinárodní instituce půjčily těžko představitelných 25 miliard dolarů (více než půl bilionu korun). Hlavně MMF pak Maďarsko dotlačil k razantním opatřením, které by měly ozdravit veřejné finance. Část z nich zatím nebyla zveřejněna, takže se možná dočkáme ještě nějakých překvapení.
Socialismus na lopatkách
Ze dne na den tak Maďaři přišli o své jistoty. Teď bojují o záchranu. Vládní recept na snížení schodků v podobě zvyšování daní se totiž ukázal jako neúčinný. Poslední dva roky to vedlo k soustavnému tlaku na růst cen (prostřednictvím zvyšování nepřímých daní). A s tím zase musela bojovat maďarská centrální banka. Skoro to připomíná kolotoč, který když roztočíte doleva, tak se dříve nebo později prostě zadře. Centrální banka totiž s vyšší inflací bojovala zvyšováním úrokových sazeb, což podvazovalo investice a spotřebu. Smrtící koktejl doplnily vyšší přímé daně, které dále omezily spotřebu domácností.
Maďarská ekonomika tak už v roce 2007, kdy ostatní středoevropské ekonomiky zažívaly strmý růst, zbrzdila tempo na 1,1 procenta. Druhotným efektem zvyšujících se úrokových sazeb byl nárůst zahraniční zadluženosti. Místo toho, aby si Maďaři brali hypotéku za domácí vysoké sazby, půjčili si radši v eurech nebo ve švýcarských francích, a platili pak nižší úroky.
Zlomený vaz
Zahraniční zadluženost pak ve svém důsledku zlomila Maďarsku vaz. Rostoucí nedůvěra na finančních trzích vedla k odlivu spekulativního kapitálu z maďarského forintu, který následně začal prudce oslabovat. Slabší měna znamenala pro maďarské domácnosti vyšší splátky úvěrů (při konverzi do eur potřebovali čím dál více forintů) a nakonec i v řadě případů problémy se samotným splácením.
V marné snaze zabránit dalšímu oslabování měny zvýšila centrální banka základní úrokovou sazbu z 8,5 na 11,5 procenta. Přesto až do dnešních dnů forint láme jedno historické minimum za druhým… V letošním roce očekává maďarská vláda pokles ekonomiky v rozmezí 3 až 3,5 procenta HDP. Jeden sen skončil.
Příklad pro Česko
Případ maďarského sociálního státu trochu připomíná Česko do roku 2006. Vlády pod vedením ČSSD dělaly dluhy jakou mourovaté, a jen za osm let jejich vládnutí narostl státní dluh pětinásobně. Pokud by vyhrála volby v roce 2006 opět ČSSD, mohlo se stát, že dnes mohl MMF pomáhat i nám…
Ferenc Gyurcsány se měl zúčastnit také nedávného sjezdu ČSSD, ale nakonec předsedovi strany Jiřímu Paroubkovi poslal jen dopis. V něm se maďarský premiér omlouvá, že se nemohl dostavit a zve Paroubka na vlastní stranický sjezd na konci března. Na něm by měli jednat právě o světové krizi a o dalších krocích, které musí být učiněny na ekonomické a politické úrovni. Bude zajímavé sledovat závěry takového sjezdu, protože Maďarsko teď prakticky pevnou rukou řídí Mezinárodní měnový fond. Každopádně doufejme, že si ze sjezdu Paroubek odveze pouze to tokajské víno…
Perlička na závěr: Ferenc Gyurcsány se stejně jako ČSSD postavil (před rokem) proti zdravotnickým poplatkům. Tehdy odvolal ministryni zdravotnictví, která poplatky zavedla. Zřejmě ale nečekal, že kvůli tomu odejde z vlády koaliční Svaz svobodných demokratů a jeho vlastní Maďarská socialistická strana bude vládnout menšinově. A nyní slíbená perlička: Zavedení poplatků ve zdravotnictví měl ve svém programu jak Svaz svobodných demokratů tak Maďarská socialistická strana. Zřejmě si tak Gyurcsány provádí stejně jako Jiří Paroubek výzkumy veřejného mínění až příliš často…
