Pamatujte si 1.10.2017 – začal faktický rozpad EU

1.10.2017 uspořádali Katalánci referendum o osamostatnění se na centrální vládě. Ta proti ženám, důchodcům a občanům s hlasovacími lístky v ruce nasadila těžkooděnce s obušky a střelbu.

Nejsem Katalánec, ale dost dobře si nedovedu představit jejich další soužití pod centrální moci v Madridu. I když … jak se říká, když Pán Bůh dopustí … i motyka spustí.

Takže znova – referendum neznamená opásat se výbušninou a jít prosazovat své názory na místo, kde je shromážděno velké množství lidí. Hlasující v referendu ani nevraždí řidiče kamiónu, aby s ním následně poráželi lidi jako kuželky na trzích nebo plážích.

Referendum je slušná, klidná forma, jak mohou občané vyjádřit svůj názor, svůj požadavek. Hovoříme-li o demokracii, pak civilizovaně vyjádřený hlas lidu je základní kámen, na kterém se staví dál. To, že nějaký soud vydá PŘEDEM zákaz konání referenda, je popření samotné myšlenky, ze které demokracie vychází. Pokud pak státní moc použije proti důchodcům a ženám, kteří „útočí“ hlasovacími lístky, obušky a střelbu (byť gumovými projektily), je s demokracií v daných končinách konec.

Dovedu si představit, že po konání referenda se soud vyjádří v tom smyslu, že se třeba neúčastnil dostatečný počet voličů nebo, že byla nejednoznačně formulována otázka. Taky si dovedu představit, že budou námitky směřující k regulérnosti kampaně, případně její délce. Těžko by šlo např. hovořit o regulérnosti referenda, pokud by byla ve veřejných médiích zjevně umlčována, resp. nepřipuštěna jedna strana. To vše si dovedu v demokracii představit. Ovšem zakázat referendum, zakázat lidem slušnou formou sdělit svůj názor, to si v demokracii představit nedovedu. V totalitě ano, v demokracii ne.

A teď proč si myslím, že začal faktický rozpad EU – důvod vidím v následujících konsekvencích. Madrid má dvě možnosti – vnutit svou vizi demokracie ještě větší silou nebo zahájit dialog. První možnost znamená fakticky jen oddálení dialogu, který už pak nemusí být dialogem, ale vyrovnáváním vzájemných účtů bez rukaviček. Druhá možnost znamená zahájení rozpadu Španělska a příklad pro ostatní zájemce. O tom, že by v této variantě byla separatistická strana „na koni“ nepochybujte.

Jak se to dotýká EU? Jednoduše – Katalánsko je zatím členem EU prostřednictvím Španělska. Je otázkou, jaký postoj separatisté zaujmou k Bruselu, když vidí to, co vidí. Pominu imigrační politiku, která ohrožuje životy Evropanů a zmíním jen fakt, že Brusel mající vždy plná ústa demokracie a lidských práv je najednou zticha. Všem Kataláncům dojde licoměrnost bruselských jelit. A pokud výjimečně střízlivého Junckera náhodou napadne podpořit Madrid, tak je vymalováno s konečnou platností. Katalánci chtěli nezávislost na Madridu, ale skončí to pravděpodobně nečlenstvím v EU. Z principu. Nepůjde o logiku, půjde o vášně … o vyřízení si účtu s podporovateli (pro ně) nedemokratické španělské vlády. Brusel promeškal svou jedinou příležitost v neděli. Druhou mít už nebude. Vlak odjel.

Další věc – pro Kaczynksého a Orbána je situace, resp. postoj-nepostoj Bruselu, manou z nebes. Dovede si někdo představit, že bude nadále pokračovat kritika jejich politiky? Já ne, ale pokud ano, pak jim stačí jediná odpověď – my do svých lidí nestřílíme, nemlátíme je obušky, když chtějí vyjádřit svůj názor. Dejte nám pokoj. Tím, že jste neodsoudili Madrid a nepodpořili Katalánce jste ztratili morální právo a legitimitu poučovat a hodnotit druhé. Tečka. Od 1.10.2017 mohou mít celý Brusel v zadeli a jejich občanům to vadit nebude.

Vážení madridští a bruselští soudruzi …. podělali jste to. Nevratně. Končíte. Už je jen otázkou, jak dlouho to bude trvat a zda u toho poteče krev … a když tak kolik a komu.