Včera to na ČT24 Daniel Stach perfektně rozebral. Dozvěděl jsem se spoustu historických informací. A také to mohla být odveta za Pearl Harbor.

Tolika inteligentních (opravdu a bez ironie)příspěvků na obhajobu použítí jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki.

Mělo být pravděpodobné, že by všichni obhajovali i Sověty, kdyby to udělali oni. Já si myslím, že by zde byla stejně inteligentní a všelijak podložená kritika rusáků.

Za ta neuvěřitelná zvěrstva, kterých se Japonci na civilistech dopouštěli, a pro jejich okamžité ukončení spolu se sražením Japonska, bych za tohle zatleskal i Marťanům, natož Sovětům.

Z pozice politicky korektního postoje je nám podsouván příběh, který by se dal shrnout a přeložit z politické hantýrky asi takto: zabránit budoucí ztrátě lidských životů a utrpení bylo možno jedině prostřednictvím masové vraždy nevinných. Ve školách, pokud není toto téma nenápadně zcela vynecháno, se informace o vrcholu lidské zvrhlosti a necivilizovanosti (doufejme, že vrcholu) redukují na dvě historická data (v tom lepším případě), v horším případě je k nim bez vysvětlení připojena nějaká hodnotově zabarvená fráze – “vítězství”.

Jasně, mohli přeci požádat japonské vojáky, aby ti, kteří se dopustili nějakého zločin, se shromáždili na jednom místě daleko od obydlených oblastní a sundali si čepice, že na ně bude prdnuta ze shora atomovka.

Tak podobně se dala civilizovaně vyřešit i válka v Evropě. Mohli prostě poprosit Němce, aby toho už nechali.

dá se pouze polemizovat co bylo, kdyby se toto nepoužilo. Japonsko se připravovalo na poslední boj v systému zabít co nejvíce útočících vojáků a pokud vezmete v úvahu i sebevražedné útoky, tak si osobně myslím, že ztráty na obou stranách by byly velice vysoké a na japonských ostrovech by bylo hodně málo obyvatel.

Otázka japonského císaře jak na tom byl, či nebyl, císař osobně do války moc nechtěl a spíše uvažoval po 1,5 roce nad tím, že by pro Japonsko bylo lepší se dohodnout na příměří To bylo v době kdy ještě Japonci vítězili.

nejvíce se jeho moc ukázala, když japonci vyklízeli Quadacal (nebo jak se to píše)

Velící důstojník odmítl vyklidit ostrov, když mu byla doručena depeše od hlavního štábu. Proto důstojník ho upozornil, že je to přání císaře a Japonci se tedy stáhli. Císař měl problém také v tom, že když požádal velící štáb, že je nutné kapitulovat, už po 1. atomovce. Kapitulace na nátlak císaře byla podepsána až po té druhé bombě.

Problém císaře po obsazení Japonska pokračoval. Arthur věděl, že pokud naruší hegemonii státu odsouzením císaře, tak znovu vzniknou nepokoje v zemi, proto ho nechal na živu, aby ujistil obyvatele, že budou potrestáni velitelé , kteří způsobili maskry

Kolem obou jaderných úderu v Japonsku je úplně zbytečná aura výjimečnosti. Ano byly to útoky výjimečne svoji intenzitou a bleskovým průběhem, ale svým rozsahem rámci spojenecké bombardovací kampane nejsou až tak vyjimecne a dokonce ani nebyly nejhorší. Bombardování civilů se ujalo už v první světové a od te doby ho praktikuji v podstatě vsichni

Ano, US válku s Japonskem nerozpoutaly. A pokud svržení A-bomb zachránilo život alespoň jednoho amerického vojáka, není co řešit. Při pozemní invazi by byl počet obětí minimálně desetinásobný.

Nazor nekoho, kdo v Japonsku par let zil, sem tam stale jeste Japonska navstivi a o mentalite Japoncu neco vice vi.

Jako hlavni duvod pouziti a-bomby se vetsinou udavaji politicky neunesitelne vysoke ztraty americkych vojaku pri pozemni invazi. Nejak se ale zapomina na ty obrovske ztraty japonskych civilistu, ktere by nutne pozemni invaze zpusobila. Japonska soldateska byla schopna obetovat pro sve ucely hromadne i civilni obyvatelstvo - jak to predvedla napriklad masakrem vlastnich civilistu pri invazi Okinavy. Na ostrove Saipan v Tichomori jsem s pietou navstivil tak zvany "Banzai Hill" - utes, ze ktereho pred porazkou Japoncu na ostrove zfanatizovani japonstine civiliste pachali skokem hromadnou sebevrazdu a ti nezfanatizovani civilisti, kteri se navzdory politice japonske soldatesky chteli radeji vzdat, byli vojaky do sebevrazdneho padu z utesu nahnani. I mnozi Japonci kteri valku zazili, mi rikali, ze a-bomba byl sice masakr, ale pri pozemni invazi by ten masakr byl pro japonske civiliste daleko vetsi.

Pokud už chtěli tu bombu na někom vyzkoušet, měli to udělat na těch co v Japonsku vládli a rozhodovali. Ne na nevinných lidech. V každém případě jde o zločin a ti kdo ho připravili a provedli by měli stanout před soudem.

Krásně po bolševicku žvaníte. Pro úplnost.Bylo jasné, že Japonsko, které začalo nelidskou válku, válku prohrálo, a přesto pokračovalo v nesmyslném boji. Hrálo o to, že čím víc budou narůstat vojenské ztráty USA, tím víc bude sílit v USA veřejné mínění k ukončení války a v tom případě si bude moc Japonsko klást podmínky a nebude nuceno přijmout bezpodmínečnou kapitulaci. Klíčem k dobytí japonských ostrovů byla Iwodžima a Okinawa. Dobytí škvárového ostrova Iwodžima zaplatilo USA ztrátou 25 851 mužů. Z Japonských obhájců ostrova, kterých bylo 21 000, zůstalo 216 mužů. Dobytí ostrova Okinawy, zaplatilo USA ztrátou 49 151 mužů, obhájců ostrova padlo 110 000 mužů. Co vojáky USA deprimovalo, byla ta skutečnost, že civilisté zblblí propagandou volili před vojáky USA smrt z skokem z útesů. Byla lánovaná operace USA dobytí ostrova Kjúšú a Honšů 1. listopadu 1945. Podle prvních odhadů se jí mělo zúčastnit 766 000 mužů. Invaze na druhý ostrov Honšú, nazvaná operace Coronet, měla svým rozsahem daleko zastínit Overlord. Naplánovaná byla na březen 1946 a v plánech se počítalo s nasazením 1,2 milionu mužů. Předpokládané ztráty obou operací se měly pohybovat mezi 250 000 - 500 000 mužů.

Japonská .obrana byla posilována nejlepšími jednotkami ze stavů Kwantungské armády, které ještě zbyly a slábnoucí námořnictvo Úhrnem 2 300 000 mužů ve zbrani. Dále se počítalo s nasazením 28 milionů dobrovolníků, kteří byli ochotni bojovat vyzbrojeni meči, bambusovými tyčemi s trhavinou a oštěpy. Týkalo se to všech ve věku 13-60 let. Dokonce i malé děti byly cvičeny pro boj jako živé bomby s výbušninami připevněnými na tělíčku. Ženy a dívky dostávaly kyanidové tablety, které měly použít jako „ochranu“ před zneuctěním po invazi spojenců. Heslo „Sto milionů zemře za císaře a národ“ viselo skoro všude. Přes veškeré výzvy k ukončení války, přes několikáté upozornění, že USA má atomovou zbraň, a že ji použije. Japonsko odmítalo přijmout kapitulaci a nepřijalo ji ani po svržení první atomové bomby až druhá atomová bomba donutila Japonce ke kapitulaci. Takže atomová bomba zachránila mnoho lidských životů a ukončila válku.

Po zkušenostech z Iwo Jimy plánovači invaze do Japonska odhadovali ztráty amerických vojáků přibližně na milión. Ukažte mi politika, který svým voličům řekne: Poslali jsme na smrt milión vašich synů, aby pár set tisíc nepřítel možná nezahynulo.

Kromě toho, jakkoliv působivé, nejničivější (co do počtu obětí) nebyl atomový nálet na Hiršimu ani Nagasaki, ale konvenční březnový nálet na Tokio (1945).

„Cílem války není padnout za svou vlast, ale donutit ty parchanty na druhý straně, aby padli za svou...“ — George Patton