Rozporuplná až protichůdná soudní rozhodnutí vyvolávají v občanech právní nejistotu. Je vůbec možné za této situace neporušit zákon?
Se zájmem jsem si přečetl článek Petra Kozelky z deníku Právo nazvaný „Neubytovat Rusy nevadilo. Nevařit migrantům ano, rozhodl soud“.
V obsahu článku jsou popsány dvě podobné situace, které se staly předmětem soudních řízení, jejichž výsledkem jsou rozhodnutí soudů, ve svých důsledcích zcela opačná. Ostravský hoteliér odmítl ubytovat turisty z Ruské federace, pokud nepodepíšou odsuzující stanovisko k okupaci Krymu a Ústavní soud následně potvrdil, že takto jednat mohl. Naproti tomu majiteli restaurace v Hrušovanech nad Jevišovkou, který na facebookové stránce napsal „pro imigranty nevaříme, stopislam“, byla uložena pokuta, kterou potvrdil i Krajský soud v Brně.
Z obsahu článku jsem pochopil, že oba poskytovatelé služeb odmítli, z důvodu svého názorového přesvědčení, poskytnout své služby určité skupině lidí. Pokud se jedná o občany Ruské federace, soud má za to, že je to pořádku, pokud se jedná o imigranty, soud rozhodl, že jde o porušení zákona a je na místě represe ve formě pokuty.
Jako řádný občan rozumím uvedeným závěrům v tomto smyslu - pokud mám názorový problém s Rusy je možno jim služby neposkytnout, pokud bych měl ovšem názorový problém s imigranty je něco takového naprosto nepřípustné.
Dobře, pokud tomu ještě rozumím. Je nutno uplatnit přísně selektivní přístup, co je dovoleno ve vztahu k jedné skupině lidí je zcela nepřijatelné ve vztahu k jiné skupině lidí.
Nechápu však, jak bych se měl zachovat ve vztahu k imigrantům z Ruské federace. Platí přístup a) nebo přístup b)? Může mi někdo z laskavých čtenářů poradit?
Nerad bych to popletl. Chci zůstat slušným občanem respektujícím zákon.
