Řidiči nemají alternativu? Jenže sami se o ni připravili. Proto si bydliště hledám tak, aby bylo co nejlépe dopravně dostupné. Když jsem psal svou disertační práci o dopravní obslužnosti v aglomeracích, narazil jsem na knihu "Cesty městem" od Markéty B. Kohlové. Svůj výzkum založila na obsáhlém dotazníku několika rodin, kterým se změnilo dopravní chování. Zjednodušeně řečeno - lidi se odstěhují někam na Visalaje a pak se diví, že k nim žádný autobus nejezdí, protože to vlastně není ani technicky možné.
Podle mě Praha žádnou dopravní koncepci nemá, protože chybí spousta tramvajových tratí, chybí čtvrté metro, chybí okruhy, chybí záchytná parkoviště. Nejsem proti automobilismu jako takovému, jsem proti zbytným jízdám a jsem pro nastolit rovnováhu v jednotlivých dopravních subsystémech.
Na druhou stranu mi některé chování řidičů nepřijde logické. Každý den cestou do práce jdu okolo 1,5kilometrové kolony, do které se řidiči pouští den co den. Dnes tam stáli a zítra tam budou stát zase. Čili polovina viny je na řidičích, že zbytečně ucpávají město, a polovina na vedení města, že není schopno zajistit optimální infrastrukturu. Kdyby se aspoň každý desátý rozhodl tím autem nejet, bylo by to fajn. Vlastně ideální to bylo na začátku tohoto koronašílenství. V polovině března bylo tak málo aut, že se městu ulevilo. Autem jeli opravdu jen ti, kteří to potřebovali. Žádné zbytné jízdy.
