Kdo je chciválek

Už před dlouhou dobou se rozšířil termín „chcimír“ jako označení těch, kteří jsou proti vojenské podpoře Ukrajiny ve válce s Ruskem. Hlavní myšlenkový proud je založen na odmítání poskytování zbraní a munice s cílem neprodlužovat válku a fakticky donutit Ukrajinu k jejímu ukončení.

Nechci tu rozebírat fakt, že ukončení války není jen na Ukrajině, ale i na Rusku, a že je poněkud nerozumné očekávat, že nevyzbrojování Ukrajiny povede automaticky k tomu, že Rusko válku ukončí.

Protože „chcimír“ je označení pejorativní, tak dotčení vymysleli označení „chciválek“ pro ty, kteří podporují Ukrajinu v jejím odporu. Konstrukce je postavena na jednoduché tezi, že podpora Ukrajiny se rovná podpora válčení, umírání a škod.

Protože si nedovolím zobecňovat tak budu reagovat za sebe. Zcela a jednoznačně odmítám myšlenky postavené na odmítání podpory Ukrajiny. Je to země, na kterou Rusko zaútočilo, chce se zmocnit její části, nebo hůře i celé. Rusko vede válku za její zničení nebo alespoň vojenské u mezinárodní vykleštění. Chce mít z Ukrajiny satelit. S tím naprosto nesouhlasím a boj Ukrajiny podporuji.

Chcimírovství (nebo lépe appeasement) je starý myšlenkový proud, jehož nejznámějším představitelem v Evropě byl Neville Chamberlain, ministerský předseda Velké Británie, který ve snaze nedopustit další velkou válku šel na ruku Hitlerovi a obětoval Československo. Jevilo se mu to lepší než podpora válčení, umírání a škod. Pokud je Minchovská dohoda z roku 1939 dodnes temnou skvrnou v naší historii tak nevím, proč by něco podobného chtěli chcimíři zopakovat a obětovat pro změnu Ukrajinu. Jedním z význačných rysů minulosti je potřeba se z ní poučit a ne chyby opakovat.

Jsem silně přesvědčen, že opakem chcmíra není chciválek. Protože podpora Ukrajiny v jejím boji za existenci není vyvolána krvežíznivými pocity a snahou o co největší destrukci. Já válku nechci. Vyvražďování mladé generace považuji za katastrofální a tragický zásah do fungování jakékoli společnosti. Co ale nechci ještě více, je opakování potupného Mnichova, do kterého nás tlačí chcimírové a politika appeasementu.

A nakonec – hlodá ve mě pocit, že pojmenování chciválek vymyslel někdo pár tisíc kilometrů na východ.