Hlavně že vyhrála pravice!

... zajásala v povolební atmosféře jedna mě blízká osůbka a mě tím přivedla k zamyšlení. Co to stále dokola vlastně papouškujeme? Volební výsledky ve mě podobné nadšení skutečně nevyvolaly ačkoli se považuji se za pravičáka. Ale proč vlastně? Jen proto, že jsem dávných dobách patřívala k pravidelným voličům ODS? My, jimž se mládí  kutálí ke střednímu věku a samozřejmě ti starší, máme hluboko pod kůží vrytou dobu komunismu. O té víme, že byla vládou levicovou, a že tudy už ne! Už nikdy „gumové táty“ proti jakémukoli protestu, už nikdy perzekuce za to, že někdo plácne protistátní vtip nebo zapěje protestsong, už nikdy různé nucené vstupy do strany, aby mohly děti študovat. Ale pozor, to byla doba TOTALITY! Nepleteme si náhodou pojmy? Co je to vlastně doopravdy ta věčně všemi omílaná levice a pravice?!

Upozorňuji, že "bacím" každého, kdo mě v diskusi nazve komunistou, přívržencem komunismu či komunistickou dcerunkou. Chci jen skutečně nezávislý pohled na věc, jako takovou. A ještě zdůrazňuji, že prezentuji svůj názor, byť nevycucaný z malíčku. Rozhodně se nejedná o vědeckou studii, ale spíše o základní laické vodítko pro širší, ekonomicky nekovanou veřejnost.

To, proč většina z nás upřednostňuje pravici a bojí se levice, tedy jednoduše:   pravice = svoboda, bohatství a spravedlnost pro všechny; levice = totalita, vyvlastňování,nesvoboda, útlak;     je celkem ukázkový nesmysl. Rozdělení na levici a pravici totiž vychází především z EKONOMICKÝCH faktorů a ukazatelů.

Naše hysterické bránění pravice je o to směšnější, vyslechneme-li názor např. politologa p. Jiřího Pehe, že se význam levice a pravice značně posunul a je vlastně už téměř přežitý. Dokonce praktickými příklady dokládá, že mnohdy dělají pravicové strany levicovou politiku a naopak! Tedy je křečovité pravičáctví (ale i levičáctví) vlastně poněkud zbytečné a pomýlené.

Nyní bez předsudků zjednodušená teorie. To, je-li strana v jednom či druhém pytli určují právě ekonomická kritéria a to především :

Forma vlastnictví – pravice = upřednostňuje  jedince nad skupinou, podporuje soukromé vlastnictví (tedy ať je někdo klidně i královsky bohatý ale jiný zase třeba žebrá – bohužel už to ale nemusí být postaveno výhradně na šikovnosti, pracovitosti a snaze bohatého jedince); levice = státní vlastnictví (tedy ať má někdo víc a někdo míň, ale žádný výrazný extrém ani nahoru, ani dolů ať děláš co děláš)

Úloha státu při plánování ekonomiky hospodářství – levice chce tržní ekonomiku, ale pevně ve svých rukách, tedy je-li průšvih, třeba i za cenu vydávání nekrytých peněz,  pravice se řídí tržním hospodářstvím, žádné zásahy státu, ty považuje spíše za vyvolávající zmatek

Přerozdělování společného bohatství – levice chce přesouvat bohatství tam, kde je to v rámci státu třeba, pravice nikoli.

Rozsah a forma sociálního zabezpečení – pravice je spíše pro motivační typ, tvrdší, levice je pro rozsáhlé sociální zabezpečení

A ještě jiné jednoduché ukazatele můžeme vzít tyto :

Deficitu státního rozpočtu říká pravice NE, levice ANO. Daně chce pravice nižší, levice vyšší.

Pravice teoreticky znamená rozvoj s důrazem na perspektivní budoucnost,  na zdravou ekonomiku. Levice údajně představuje rychlý momentální rozvoj, ale do budoucna příliš nehledí.

Na každém čtenáři už je vlastní posouzení, jakou cestou se naše republika za poslední léta ubírala. Poslední naše vláda byla pravicová. Deficit, kterému by tedy ze zásady měla říci NE, dosáhl astronomické výše. Daně rostou ať má navrch levice nebo pravice stále a neustále (ať již přímou formou, či „oklikou“, pomíjím krátkodobé snížení z důvodů krize), sice se řídíme neviditelnou rukou trhu, ale zmatky v našem hospodářství jsou zřejmé i bez zjevného zkoumání a "zdravá" ekonomika trpí značnou horečkou!

Levice je údajně udržitelná jen krátkodobě. Komunisté to prazvláštně pytlíkovali 40 let a ačkoli nikdo vlastně netuší jakým zázrakem, navenek(!) ekonomika fungovala. Bohužel „dlouhodobě perspektivní pravice“ nám současnou ekonomiku hodně přibližuje řeckému pádu, na buben ji přivedla za podstatně kratší dobu a nefunguje ani na ten venek!

Máme co jsme si zvolili. Tedy teoretickou pravici a vzhledem k drtivé převaze jsme ji chtěli zřejmě moc. Že pod dvěma prapory není v tuto chvíli důležité. A protože pod vidinou moci, jak už to tak bývá, hodně brzo zapomněl bojovník proti dinosaurům na své sliby a ideály, má tato trojkoalice předem téměř veškerá požehnání pro svou cestu. Budiž nám jejich rozhodnutí milosrdná.

Příště bychom se ale už konečně více než na přežité pravicovo-levicové rozdělení stran či politiků měli soustředit na jejich kvalitu.