Cast VII - Kam a az muze clovek klesnout a odchod z Regensburgu II

Na zacatek k diskusi. Samozrejme si s textem muzete delat co chcete. K polednici, bud mela moznost seznamit se s nekym jako ja, nebo se diva na svet realnyma ocima. Jo, a odchod do Spanelska? Samozrejme pokud bych chtel zmizet a nekde jen tak prezivat, tak je to dobry napad. Bohuzel to ale nebyl muj prvorady cil. Tak vcera ubehlo presne 35 let od te doby co jsem prisel na svet. Pravda, takhle sem si sve 35tiny nepredstavoval. Ohlednu-li se zpet, prozil jsem 30 let normalniho zivota plneho krasnych zazitku na ktere budu vzpominat. Dale jsem prozil 4 roky kdy jsem zil zivoty dva. Jeden, kde jsem mel rodinu, krasnou dcerku, zivot plny udalosti, krasny i bolestny - proste tak jak to v zivote chodi. Druhy byl zivot gamblera, pomalu, ale jiste riticiho sebe i ty ktere ma rad do zahuby. A letosni rok? Asi pro me skoncil 12.1. kdy jsem naposledy videl svou dcerku jak spi, naposledy jsem se na ni a na manzelku podival jak spokojene sni, naposledy jim uvaril caj aby mely rano cerstvy, naposledy za sebou zavrel dvere bytu. A potom?? 3 mesice lecby, hledani prace, nadeje, beznadej a nakonec tahle naivni cesta do zahuby o ktere dale pisi....

     Zivil sem se tedy sberem lahvi. Ze zacatku to stacilo na to jedno jidlo denne a tim jidlem byla snidane. Nejlepsi na sber byl patek a sobota, nejhorsi naopak nedele a pondeli kdy snad nemci vubec nepijou.

     Cas tedy plynul v nejakych zabehnutych kolejich. Obchody kde bylo vyveseno, ze prijmou nekoho na praci uz jsem mel vsechny obslapnute - bohuzel neuspesne. Zkusil sem to i v Kauflandu. Preci jen sem tam stamgast, kazde rano s flaskama. Opet jsem mel naivni predstavu, ze me na hodinu prijmou. Pritom stacilo vzpomenout, jak to chodi tady. Nekam napisete, sem tam nekdo odpovi, ozveme se, zavolame atd. V infocentru mi pracovnice podala ctyr strankovy formular at ho laskave vyplnim. A to byl kamen urazu. Pujcil sem si tuzku a u postraniho stolku jsem se do toho pustil. Nejenom, ze jsem nerozumel polovine slov (ono neco jineho je domluvit se a neco jineho vyplnit odborny formular), ale bohuzel nebylo co napsat do kolonky trvaly pobyt a telefonni kontakt. Vzdal jsem to, formular sem si vzal sebou, ze se treba pozdeji situace zmeni natolik, abych ho mohl vyplnit.

     Vecer, kdyz jsem se ukladal k spanku na sve chladive dlazdice, tak me pekelne zacala bolet noha. Presne ta, ve ktere jsem mel diru. No, snad to zaspim, rikal jsem si. A rano? Levou nohu jsem mel od kotniku ke koleni zhruba dvakrat tak tlustou jako nohu pravou. Nastesti to skoro nebolelo a chodit se s tim jakztakz dalo. O co slo netusim. Kazdopadne cca za 10 dni to bylo pryc.

     Moje pohyblivost se tedy krapet zhorsila, coz pro souboj z konkurenci nebylo dvakrat dobre. Byl sem vsude jako posledni a misto sbirani jsem pouze paberkoval. Vecer jsem mel uz sakra hlad. Do toho, pri chozeni centrem mijim jednu restauraci za druhou, z kazde si line nadherna vune, lide posadavaji venku a spokojene konzumuji. Hlady uz sem skoro nevidel, az v tom jsem na lavicce zahledl uhledne zabaleny balicek. Ocihnul jsem si zda se nekdo nediva a balicek jsem si vzal. Ano byl to on - hamburger a tvaril se jako dnesni. Vrhnul jsem se na nej a bez jakyhkoliv predsudku jsem ho snedl. Tak vida, uz jim i jidlo co najdu na ulici. Ten vecer jsem mel vubec stesti a poprve ochutnal nemecke pivo. Ne, ze by nebyla prilezitost. Vetsina lahvi, ktere jsem nachazel byla nedopita, ale to je preci jen trochu moc, dopijet po nekom. Ne, nasel jsem lahev Becku. Lezela pod zaparkovanym vozidlem a byla nenacata. Pivo chutnalo vyborne. Tak ted uz mit jenom takovehle stesti pri hledani prace.

     I pres tyto male a bezvyznamne, ale presto prijemne udalosti jsem se rozhodl rano opet opustit Regensburg. Cestu uz znam. Takze na Norimberg. Noha sice byla opuchla ale slo to. Jsa nepoucen sem si opet vybral asi nejteplejsi den celeho tydne. Nasnidal sem se a bohuzel na to abych si koupil neco s sebou nezbylo. Zpocatku cesta ubihala prijemne. Dopoledne jeste nebylo takove vedro. Tentokrat jsem nepokracoval dal po statni silnici, ale snazil se dostat na dalnici. Usel sem cca 25 kilometru a dostal se k najezdu na dalnici. A hura, na dalnici byla videt cedule: parkoviste 200 m. To prekonan jedna dve. Obesel sem tedy dva dratene ploty, presel travnaty placek a uz jsem byl na dalnici. Rychle jsem se po krajnici vydal na parkoviste. Moje radost vsak netrvala dlouho. Ja, mam v sobe snad chip napojenej na policajty. Samozrejme, ani ne po 100 metrech uz jsem mel v zadech policejni auto. A opet jako minule. To a to se nesmi, vase doklady a mazejte zpatky. Dokonce to se mnou i vycouvaly, coz bylo mozna vice nebezpecne, nez kdyby me nechali dojit na parkoviste. Byl jsem naprosto zdrcen. Zustali tam stat a cekali az se vydam zpet nach Regensburg. Bylo lehce po poledni a sileny vedro. Nikde zadnej stin a tak sem tedy sel. Zacinal dolehat hlad a zizen. Oboje sem castecne zahnal mrkvi. Sel jsem okolo policka firmy prodavajici ovoce a zeleninu. Na kraji pole mely drevenou budku kam davali zeleninu, ktera uz nebyla k prodeji a u ni ceduli a kasicku. Do kasicky sem samozrejme nic nedal a vzal si mrkev, kterou bych se tady stydel dat i kralikum. Otrel sem ji do kratasu (no mozna sem ji spis umazal) a pochutnal si jak nikdy v zivote. Zpatky do Regensburgu sem dorazil okolo 7 hodiny vecer, akorat tak cas na to abych sesbiral par lahvi na ranni snidani.

     Tak tedy dopadl muj druhy pokus dostat se z tohoto mesta. Od prvniho pokusu sem se asi moc nepoucil a mnohym muze pripadat, ze jsem uplny debil. No, mozna nejsou daleko od pravdy.

A o cem bude dalsi cast. O tom, co vsechno se da pri sberu nalezt, o setkani s domorodcem a co z toho pro me vzeslo a o chvili, se kterou jsem tak trochu pocital.

(jinak abych to srovnal casove: moje cesta zacala 22.cervence a muj pribeh je nyni na zacatku srpna. zapisky sem si zacal psat 18.8. takze az se k tomuto datu dostanu budu svuj pribeh psat formou deniku - pokud budu moci)