Cast II. - tak do toho slapni

Slunce mi vzdy doda energii, takze i kdyz mam za sebou probdelou noc radostne po seste hodine ranni prekracuji statni hranici.

     V penezence mi zbyva asi 300 Kc. Neni to mnoho, ale ja si preci hned najdu praci. Smenarny jako takove uz vlastne nejsou takze budu muset nekde do banky. Stopovat se mi zatim nechce, takze v poklidu dorazim do Furth im Waldu. Tam jsou vsechny banky zavrene. Zacinam tedy stopovat a asi po pul hodine mi zastavuje starsi pan v jeste starsim automobilu. Musim podotknout, ze toho dne jeste vypadam vcelku k svetu. Relativne ciste obleceni, kratke strniste, prijemne opaleni. Po nasednuti do vozu oprasuji svou nemcinu, kterou jsem od maturity, coz uz je nejaka doba, nepouzil. Jsem prijemne prekvapen. Co potrebuji rict, to reknu, s porozumenim je to krapet slabsi ale popovidame si. Nevim, kde jsem prisel k tomu, ze v zahranici vam na stopu zastavi kazdy a bud vas pozve na obed, nebo vam da nejake penize. Tak trosku jsem s tim ve svych notne naivnich planech pocital. Mozna by i neco dal, ale ztroskotava to ve chvili, kdy prichazi diskuze na tema vira v Boha. Po me zamitave odpovedi na otazku zda jsem katolik se atmosfera ve voze ochlazuje. Nakonec celkem rad v Chamu vystupuji.

     Jelikoz je porad moc brzy a banky jsou stale zavrene, vydavam se na cestu smerem na Regensburg. Po kratkem stopu me dva vojaci hodi do Rodingu, kde je vojenska zakladna. Zde menim penize a jsem neprijemne prekvapen spatnym kursem a dost vysokym poplatkem. Moje hotovost je tedy cca 8 Euro. V obchode si nakupuji nejake to jidlo, na cenu moc nekoukam a v blizkem parciku, za uz pomerne horkeho dopoledne posnidam.

     Neni nac cekat a tak vyrazim pesmo dal, rovnou na Regensburg. Je vedro, boty za dve stovky moc z tepleho asfaltu neodcloni a ja se zacinam zabarvovat do hneda. Obcas zastopuji, ale neni tu moc kde a auta jezdi dost rychle. V jednu chvili uslysim za sebou sirenu. Uhnu tedy jeste dale za krajnici aby sanita mohla bezpecne projet. Houkani je ale stale hlasitejsi, tak se ohlednu a za sebou vidim vozidlo policejni hlidky. Jak z Kobry 11. Berou si moji obcanku a zaviraji se v aute. Ja se pecu u krajnice. Ze by po me uz sel Interpol? Bleskne mi hlavou. Po chvilce jeden z policistu vystupuje, vraci mi obcanku a zacina mi vysvetlovat, ze na hlavni silnici se nesmi chodit pesky a je zakazano stopovat. Rikam mu, ze je vsechno OK a ze hned zmizim do lesu. Bohuzel on je jineho nazoru. Po otazce kam mam namireno, mi sdeluje at si nastoupim do vozu. Hura, dovezou me az do Regensburgu. Ale kdeze. Dovezli me asi 10 km na vedlejsi silnici, ponekud stranou z me trasy a pripomeli at nestopuji ani tady. No jo, co delat. Vydal sem se opet pesky. Po asi 10 minutach dochazim na autobusovou zastavku a zacina opet stop. Moc aut tady po te silnici nejezdi, ale mam stesti. Stesti az do chvile nez vidim, ze to jsou policajti a dokonce stari znamy. Zapadnu rychle za zastavku a cekam. Behem pul hodiny projedou asi trikrat, takze to vzdavam a vyrazim po svych. Na vecer, uz docela vycerpan dorazim do Nittenau. Spat neni kde a vlastne ani v cem, takze celou noc prochodim. 

     Rano je opet nadherne pocasi. V noci jsem si obslapl centrum mesta a rano se potvrdilo me poznani, ze je tu krasne. Jeste se tu den zdrzim, abych si trosku odpocal. Kupuji si neco malo k snedku a penez uz opravdu mnoho nezbyva. Zkousim to proto z praci. Obchazim rodinne domky a nabizim mistnim, ze jim vymaluji, pripadne natru plot, posekam zahradu a tak podobne. Jsou pratelsti, ale me uzasne sluzby odmitaji. Inu, kdyz se v poledne na verejne toalete vidim po trech dnech cesty v zrcadle, ani se jim nedivim. Zkuste si predstavit, ze u Vas zazvoni s nabidkou malovani osoba mluvici spatnou nemcinou, oblecena v kratasech a uz trosku jetem triku, opalena, zarostla a se spalenym nosem, ktery se zacina pomalu loupat. No, ja bych si vymalovat nenechal. Jelikoz uz jsem par noci nespal, hledam nejake misto na prespani. Tece tu nejaka ricka a u mostu jsou v zemi betonove skruze. Jednu si vybiram a tesim se na vecer. Jakmile padne tma zalezam do skruze a v pololeze, v polosede se snazim usnout. Nejde to, z obou stran sem vytrvale fouka vitr a ani noviny co jsem nasel, zastrcene pod triko moc nepomahaji. Vylezam tedy ven a bloumam po meste. Nakonec nachazim utociste v pruchode u jednoho domu. Sedam si na zem a chvilku drimu. Pokazde, kdyz mam pocit ze je rano odchazim ke kostelu a zjistuji ze ubehlo sotva par minut.

     Nakonec se preci jen dockam rana. Jako spraskanej pes si jdu za posledni penize koupit snidani. Je chladno, prsi a ja vyrazim smer Regensburg, porad jeste v presvedceni ze delam spravnou vec. ..........