19.září,Lešná. Běžná návštěva zoologické zahrady za účelem konzultací přípravy nového pavilonu s rejnoky byla poznamenána nešťastnou událostí.
V časných ranních hodinách vyráží dvojice Dařbujanů (otec a syn) z města Čáslavi ve směru Zlín. Několik desítek minut po projetí Havlíčkovým Brodem jejich auto vjíždí na dálnici D1. Celou cestu je zataženo, až polo-zataženo. Občas se objeví menší přeháňka. Trasa do Brna je skoro bez problémů, ale v okolí Zlína vznikají problémy s nalezením cílové Zoologické zahrady Lešná. Po přejetí ukazatelů a následných manévrech je nalezen správný směr cesty. Vzhůru ke vstupní bráně!
Po příjezdu do ZOO, jsem se vydal celý areál prozkoumat. Můj otec se jal zúčastnit jednání s odbornými zaměstnanci zahrady, architektem a místním panem ředitelem. Celou ZOO musím označit za mimořádně vzdušně působící, s velmi příjemným prostředím a zajímavými expozicemi. Většina voliér je pro návštěvníky volně průchozí, totéž platí i pro australsky orientovaný objekt s klokany a ptáky Emu. I když některé novější expozice jsou stále ve výstavbě a čekají na blízké otevření, je vidět, že vše je umisťováno s rozvahou a na základě dlouhodobých zkušeností odborníků. To potvrzuje i to, že areál Zoologické zahrady Lešná je rozdělen na tématické oblasti – například : „Austrálie, Jižní Amerika, Etiopie...“.Zvláštní pozornost je věnována i domorodcům a jejich způsobu žití v oblastech výskytu zde umístěných zvířat, což je předvedeno pomocí mnoha domorodých budov a útvarů, které jsou vyrobeny opravdovými obyvateli těchto míst. Ti byli v České Republice na pracovní návštěvě za účelem jejich zbudování. To vše spolu s "armádou" rozmanitých zvířat, co se jen tak nevidí, potvrzuje exkluzivnost této ZOO.
Má exkurze skončila asi po necelých dvou hodinách v krásném tropickém pavilonu „Yukatan“, jehož hlavním lákadlem je nový párek vyder obrovských. Jeden z hlavních důvodů, proč jsem zvolil jako poslední útočiště tento moderní pavilon, místo posezení na jedné z laviček , byla stupňující se nepřízeň počasí, která vzhledem k slunečnému počasí druhého dne, celou prohlídku poznamenala. Po čase se k pavilonu přiřítil v golfovém vozítku můj otec s jeho kamarádem, který je ředitelem ZOO. Po společné exkurzi pavilonu, vyčkáváme uvnitř na zlepšení počasí. Po skleněné kopuli objektu se valí proudy vody. „Ta voda je součást expozice?“, ptá se můj otec. „Ne, tak hodně prší“, odpovídá někdo vzadu.
Všichni stále zůstávají u vstupu do pavilonu s vydrami. Po čase, když déšť zeslabí, je rozhodnuto, že poobědváme v místní restauraci. Jídlo (vepřová panenka s bramboráčky, v případě autora tohoto článku) je vynikající. Všem se tím i přes deštivé počasí výrazně zvedne nálada. Někteří začnou řešit nápady, jak zlepšit známost ZOO, o které jsem donedávna nikdy neslyšel.“ Chtělo by to více návěstí, vždyť my, kdo sem účelně jeli, bychom bez GPS navigace netrefili“. Proti tomu je poznamenáváno, že každý, kdo dojede do Zlína narazí na síť ukazatelů, které ho správně nasměrují. A i ty vyžadovaly spoustu boje proti byrokracii při povolování jejich umístění. "I přes to by to chtělo nějakou bombu ! Udělat skandál, aféru, která by pořádně tuto výtečnou ZOO proslavila - třeba,aby nový ředitel zavraždil toho starého", říká můj otec a s škodolibým úsměvem se podíval na naproti sedícího staršího sympatického muže, kterým je bývalý ředitel této zoologické zahrady a teď si „užívá“ důchodu.
I když bylo špatné počasí, autor tohoto článku musí poznamenat, že ZOO skutečně za návštěvu stojí a je jedno z nejlepších (možná nejlepší) v České Republice. Není potřeba nikoho zabíjet, neboť věřím, že její kvality budou veřejností uznány bez uměle vyvolaných skandálů, které jsou často vytvářeny těmi, kdo si to žádnou pozornost nezaslouží.
Odkaz na stránky s dalšími informacemi o Zoologické zahradě Lešná.
