Je načase

Chce to čas,sílu a starat se nejen o svou duši,ale i o své tělo,dělat všechno,co vám dělá radost,být s těmi,které máte rádi,povídat si o tom,plakat,dokud musíte.ULEVÍ SE a vy pomalu začnete nabírat zpátky tu svou životní energii

Dnes je to přesně měsíc co mi zemřel můj nejbližší člověk,můj muž. A právě před měsícem začal ten pravý životní boj. Tehdy jsem zažila tu opravdovou bolest. Takovou, která jen tak nepřestane. Takovou, která vám doslova zlomí srdce,vezme naději na další pokračování a která vás někdy natolik pohltí, že vy prostě nechcete  už vůbec nic. Není to tak úplně téma k páteční káviččce,tak ti,kteří jsou na veselejší vlně a toto téma se jim moc nelíbí,přeskočte ho! Já ale někde hluboko v sobě cítím,že se ještě musím k tomu co se stalo dnes vrátit.Ale už pomalu začínám pracovat na nových tématech..I když byly a jsou ty poslední týdny náročné a všechno co jsem dělala mi připadalo o mnooooooohonásobně těžší, dostala jsem od mých děti, od lidí,kteří mě ani neznají, od vás a od mých blízkých tolik silné a pozitivní energie. Byla jsem poprvé schopna si zase uvědomit, že můžu být šťastná,že na to nejsem sama. Že mám krásného zdravého syna,za kterého mám zodpovědnost a který mě miluje a potřebuje a tak samo ta zdravá,krásná holčička,kterou čekám a všechny ty mé nejbližší, kteří kolem mě stáli a stojí celou tu dobu jako stráž a nepustili mě ani na chvíli z dozoru a mají semnou takovou trpělivost,o které by se mi u nikoho jiného nedostalo.  Jak se říká, všechny velké věci se rodí z maličkostí. No a já si tohle své štěstí v  aktuálních okamžicích snažím velmi dobře uvědomit,dokud můžu. Získala jsem díky tomuto všemu přístup k té samotné energii života a jak jde čas,tak mi dochází, jak je někdy moc důležité “ukotvit“  v přítomnosti.  Uvědomit si co máme teď  a tady a co teď a tady zrovna děláme. Nemyslet na to,co bylo (ano…to se lehce píše,ale extrémně těžko plní a já bez mučení přiznávám, že se často nachytám v myšlenkách na minulost a v tom co se stalo).  Ale opravdu jen tím,že se budeme snažit těmto okamžikům vyhnout a nenechat je ovlivnit naší přítomnost, se vyhneme tomu, aby jsme se neztratili  ve vírů všech těch „rušivých“ emocí a myšlenek  na to, co se nám stalo. A určitě v neposlední řadě hlavně věnovat pozornost a dát šanci lidem…kteří jsou kolem nás a podávají nám tu záchranou ruku,kterou potřebuje občas každý z nás.  Dara