Kadeřnicí za čtyři měsíce?

Vždycky jsem jí chtěla být, no nevyšlo to. Sen však byl tak silný, že nakonec ve svých skoro čtyřiceti se ze mě na 2 roky stala „rychlokvaška.“

Zařídila jsem si malinké, útulné kadeřnictví ve starém stylu. Dala jsem mu název Popelka. A dodnes nezapomenu na mraky příhod, ze kterých jsem se kolikrát pěkně orosila. Nevím proč, ale vyhlídly si mě maminky s takovými těmi třináctiletými slečnami, za které se ještě snažily rozhodovat. „Tu ofinu rozhodně ne, nech si to zkrátit, vypadáš jako strašidlo, kdyby tě tak viděla babička, žádný štráchy s ní, paní kadeřnice....“ A já jsem se přitom hroutila z těch záplav dlouhých, hustých vlasů, které jsem holčinám tiše záviděla. Když jsem stála za mycím boxem té první a nekonečně dlouho její hřívu myla, probíhalo mi hlavou: Kdyby si tak holka věděla, že vůbec nevím, co s tebou budu dělat! Ale super, vždycky to dobře dopadlo, zákaznice se mi vracely, asi mi to opravdu šlo.

A pak jednoho dne jsem otevřela dveře nesměle ťukající bábince. „Prosím vás, mohla byste mě dnes vzít na barvu, ale až jako poslední?“ Polkla jsem naprázdno a zahrozila jsem tomu „nahoře,“ že za co mě trestá, neboť ta malinká zakřiklá dáma měla vlasy sytě modré. Zírala jsem na ní a potlačovala zděšení! „Ano, dobře, ve čtyři,“ pípla jsem a v mžiku jsem se proklínala, že jsem jí neodeslala do nějakého salónu. Celou směnu jsem myslela na jediné – takovouhle barvu fakt nevytvořím, kdybych se zbláznila! Různé oranžovky, růžovky, sytě červené, do zelena....Ale námořnickou modř? To snad jedině přepadnout někde chudáka sprejera, ale takovou, jakou jsem v rychlosti u ní zazanamenala, nechápu, kde vzala.

Ve čtyři hodiny paní strčila nos mezi dveře a když zkoukla prostor, že už nikoho nemám, vklouzla dovnitř, odfoukla si a sundala paruku! Asi jsem vypadala hodně přitrouble, protože se začala smát. „Lekla jste se, že?“ Dobračka! Usadila se k mému starožitnému zrcadlu se svýma pár chloukama na malinké hlavičce a v klidu řekla. „Světlý oříšek prosím.“ A mně se vám ták ulevilo, že jsem se začala smát taky. Proto tedy chtěla být poslední. Ale dáma každým coulem – i pod parukou byla pak krásná.