Už ani ty mlhy nejsou, co bejvaly

Pořád kolem sebe slyším, jak si všichni na něco stěžují. Někomu ujel vlak, někomu utekla žena, někdo se naštval za volantem, protože silnice je samej ignorant. Včera jsem dokonce u přechodu pro chodce slyšel paní, jak si stěžuje, protože čekala dlouho na zelenou. A prý je to hrozný, jak se to tu vede.

Přiznávám, i já patřím k té většině a čas od času si na něco stěžuji. Co je možná ještě zajímavější? Že každý srovnáváme s minulostí. Většinou člověk dojde k tomu, že dřív bylo lépe. Dřív se daly věci řešit snadněji, lidi se k sobě chovali jinak a ta dnešní mládež? To za nás nebývalo! Proč máme ty tendence být pesimisty a když chceme vidět něco pozitivního, díváme se do minulosti? Zapomínáme, že ve škole to bylo k nevydržení, z mlíkovky nám bylo zle a doma nás prudili a my si říkali, počkejte, až nám bude 18 a budeme mít klid. A první láska? Nechtěla mě a já nechtěl žít. První bouračka? Auto na mraky a já se bál domů…….  A jak se na to dívám dneska? Bylo to úžasný! Ve škole byla pohoda, kamarádi a spousta volného času. Z mlíkovky je mi zle pořád, ale vždyť to bylo jednou za čas a stejně mě nikdy nedonutili, sníst jí. A doma? Doma bylo a je krásně pořád, mám úžasnou rodinu a těším se, až budu já prudit svoje děti. První láska má mimčo s někým jiným a je to výborná kamarádka. A bouračka? Rodiče byli šťastný, že jsem přežil, strávil jsem dlouhý čas v garáži při opravě a nakonec…. rozbil jsem ho znova a už mi ho nepůjčili ač jsem opět přežil. Ano i já mám stav, kdy se dostávám do pohody vzpomínkami na to, co bylo a hned si pomyslím, že už se to nevrátí a je mi smutno. Umíme se málo radovat z přítomnosti a je to velká škoda, protože přítomnost bude jednou krásnou vzpomínkou. Přitom dnešek je báječný den. Přijede za mnou moje úžasná láska, víkend klepe na dveře a my budeme spolu,  odpočívat, smát se. Přijede zbytek rodiny na prázdniny a bude u nás veselo a ……… sakra, mám auto v opravě a musím pěšky, venku rozhodně není léto a já tady mám na pondělí hodně nepříjemnou práci. Původně jsem chtěl psát o tom, jak lidé říkají, že za komunistů bylo líp a jaký je to nesmysl. Občas se člověku myšlenky zatoulají jinam, než původně chtěl. Ale na komanče dojde, leží mi totiž stále v žaludku! A proč vlastně takový zvláštní nadpis? V době, kdy jsem aktivně závodil coby spolujezdec rally, nám jeden starší kolega-spolujezdec vysvětloval, jak ty závody už za nic nestojí a co všechno bylo za jejich mládí lepší. Když mu docházelo střelivo, tak z něj vypadla věta, kterou jsem dal jako nadpis a tím nás úplně vyřídil. Na to nedokázal nikdo reagovat. Vždycky si na tu větu vzpomenu, když myslím na to , jak to dřív bylo lepší a ……….. usměju se. Život přináší radosti v každém období.  PS: proč mám teď v uších DJ Boba, vždyť je to hrozná muzika! Možná, ale váže se mi na velké množství příjemných vzpomínek a při poslechu se potutelně usmívám…… Je mi fajn a na nic si nestěžuju.