Óda na pejska

  Jak tak trávíme prázdniny, hned se svět zdá hezčí. Pod vlivem všech těch endorfinů si dovolím trochu se nechat unést a napsat pár vět o svém psovi. O tom, jak ho vidí jeho páníček, parťák i přítel v jedné osobě. Jistěže nebudu objektivní, mám ho přece rád. Jistěže budu infantilní, je to přece óda na pejska. Ale kdo jiný ho zná líp než já...

Můj pes má spoustu krásných a milých vlastností. Má i pár těch špatných, ale na ty si vlivem prázdnin a společně strávených milých chvil jaksi teď nemohu vzpomenout. Možná mě něco napadne, jak si tady budu vylévat srdce.

Můj pes je nesmírně pozorný a milý. Třeba dnes dopoledne byl zabrán do hraní si s jednou asijskou hračkou, o prázdninách se na zemi původu odmítám dívat, takže ani přesně nevím, odkud přesně byla. Já jsem se zatím snažil uhnízdit na lehátku a lebedit si s novým Playboyem. Díky svému nemotornému a rostoucímu břichu jsem zápasil se slunečníkem. Můj pes najednou vyplivnul hračku, přeletěl asi deset metrů a kousnul mě do řiti. Této sladké pozornosti samozřejmě předchází ranní vstávání, kdy se naše každodenní rutina obrací naruby. První vstává on, jde hned čůrat a honit ptáčky. Pak mě něžně vzbudí a vyžene přítelkyni. Vlastně všechny denní aktivity přebírá o prázdninách on.

Také cvičení jde teď stranou. S obojkem na krku tráví pár minut denně a vlastně vše mu jde jen tak mimochodem od tlapky. Pořád se směje, vtipkuje a laškuje. A vypadá báječně. Prázdniny mu prostě svědčí. Navíc mi neustále dává najevo, jak jsem mu vzácný a milý. A má na to opravdu hodně času…

Z této idylky by mě měla vytrhnout realita návratu do každodenních povinností. Realita, ve které je podle některých chytrolínů můj pes úplně někdo jiný. Ale ujišťuju Vás, endorfiny-neendorfiny, můj pes je prostě báječný. Báječný pes, nejen nejlepší přítel. Je to pes, který má rád svoje aportky a má rád ty, kteří mu je házejí.

Zasílám pár endorfinů, ať je i ten Váš svět trochu krásnější. Srdečný pozdrav z prázdnin všem příznivcům.