Děti jsou přežitek

Děti jsou otravná ekonomická zátěž a omezení pohodlí co pořád řve. Maximálně mít jedno aby člověk nepřišel do řeči, ale lepší je stejně kočka. A pak se jednoho dne po dekádách samoty vsáknete do matrace a nic po vás nezůstane.

Tak jsme přežili další Vánoce. Jako vždycky to byl trochu maraton, protože velká rodina slaví vánoce několikrát. U nás máme dvě štědrovečerní večeře a dárky se udílejí 4x, podle toho, jak a kam se dostavují jednotlivé rodinné větve, ale všichni se během Vánoc aspoň na chvíli potkáme a je to fajn. Nevýhodou je, že člověk musí shánět dárky pro 16 lidí a dva psy, potom je tahá v Ikea taškách pod několik stromečků a následně, když jsou konečně prázdné, naplní je opět dary co obdržela naše famílie a táhne se s nimi zpátky domů. Někdy se taky docela pohádáme, ale pro mě to vlastně patří k folklóru. Naše rodina to tak vždycky měla. Na vánoce přijely všichni prarodiče a u stromečku nás bylo 8.

Nedovedu si představit, že bychom měli "intimní" Vánoce. Sníme ve třech večeři, dáme dítěti dárky, které je samo, bez smíchu sourozenců, dědečků a babiček rozbalí, mezi sebou si symbolicky něco vyměníme a jde se spát. Nechci se nikoho dotknout, vážně ne, ale pro mě je tohle strašně smutná představa. Bohužel v době, kdy většina lidí pochází z rozvedené rodiny a je sama rozvedená, je tohle standard. Když jsem se letos bavil s přáteli, jak slaví Vánoce, šokovalo mě, kolik z nich to takhle má.
"Tátu jsem tři roky neviděl, jednou u nás byl, ale letos ne. Máma se nesnáší s tchyní, takže společná večeře s babičkama je vyloučená a švagr je debil, takže manželka by se s ním určitě poštěkala, tak to radši slavíme sami. A druhý dítě rozhodně nechceme. Jedno prej stačí."

Díky tomu mi bohužel došlo, jak rozvrácená, nefunkční a krátkozraká naše moderní společnosti je.

Kariéra nade vše

Naprosto nerozporuji, že mít děti je někdy příšerná řehole. Taky to dost leze do peněz. A člověk má o dost míň času na svoje koníčky a práci. Obzvláště pro matky je dítě zásadní překážka v kariéře. Jakožto poměrně velký sobec to vím moc dobře. Jenže každá mince má dvě strany. Třeba ty Vánoce. A nebo, že vám má v důchodu kdo utírat prdel.

Zdá se mi takřka neuvěřitelné, jak si dnešní lidé neuvědomují, že život nekončí ve třiceti (při troše štěstí), že každá kariéra jednou skončí a že lidé umírají. Nemůžou si to uvědomovat, protože jinak by jim došlo, že tímhle stylem života skončí v šedesáti sami, eventuelně s hroutící se dcerou samoživitelkou na krku a nebudou mít na světě nikoho, kdo by jim pomohl, vzpomněl si na ně a nedej bože mu na nich záleželo. Skončí jako kůl v plotě a budou moci vzpomínat na svojí "kariéru" v korporátu, kde to dotáhli na manažera/ku, který měl zadara firemní tédéíčko, šéfoval deseti lidem a dostával čtrnáct platů.

Opravdu stojí za to tohle vyměnit za rodinu? Kariéra je, když jste špičkový kardiochirurg zachraňující životy, vědec, po kterém tu pro následující generace zbyde lék na doposud nevyléčitelnou nemoc, nebo umělec, jehož práce baví a dává naději milionům lidí. Nebo když vybudujete podnik, který něco vytváří, zaměstnává spoustu lidí, který jednou předáte svým dětem. Jinými slovy, něco tu po vás zůstane, i po tom, co odejdete do věčných lovišť a někdo po vás pojmenuje ulici. Kariéra není, když v bance, nebo na berňáku vyplňujete tabulky v excelu. Samozřejmě, že i to je záslužná práce (až na pár desítek tisíc zbytečných byrokratů), ale rozhodně to není něco, pro co stojí za to obětovat svůj život a pak umřít sám.  Je to obživa, nikoliv smysl života.

Sociální inženýři, hlavy študované

Ve Švédsku socialisté v 70. letech přišli s "přelomovým" programem „Rodina budoucnosti". Měl stvořit moderní společnost, kde bude důraz kladen na nezávislost každého občana, jemuž ve štěstí nesmí bránit ani vztahy k dětem, partnerům či rodičům. Po čtyřiceti letech experimentu sociálního inženýrství, se 50% švédských domácností skládá pouze z jednoho bezdětného člověka…

COŽE? KRISTOVA NOHO! EXISTUJE HRŮZOSTRAŠNĚJŠÍ PŘEDSTAVA "RODINY BUDOUCNOSTI"? TOHLE CHCEME?

V Evropě je průměrně takových tragédů 30% a stejně tak u nás v ČR.

To  vysvětluje, proč máme bytovou krizi, i když ubývá počet obyvatel, a zároveň to je důkaz, že investice do garsonky na pronájem je dobrý nápad. Jinak je to ovšem dost na hovno. Další čísla jsou ale ještě horší. 25% ze zbývajících domácností jsou páry bez dětí. Samozřejmě, že část z toho tvoří důchodci a mladí, kteří se na dítě teprve chystají, ale i tak to jsou čísla děsivá.

Rodič samoživitel

V  minulosti neměli lidé děti jen kvůli nějakým nekontrolovatelným pudům, ale i z čistě praktických důvodů. Kromě toho, že normální člověk má tak nějak přirozeně v genech touhu předat rodovou štafetu a nevymřít po přeslici, to je i fakt, že děti byly nejlepší důchodové připojištění na "trhu". Tam, kde se nestaral socialistický stát, musel se starat každý sám. Tedy sám právě ne. Staral se celý rodinný klan. 

Jenže mít děti a mít víc než jedno, není jen o sobeckém zajištění sama sebe, ale především o zajištění dětí samotných a rodiny jako celku. Je fascinující, jak si tuhle naprosto samozřejmou a očividnou věc dnes skoro nikdo neuvědomuje. Jímá mě úžas vždycky, když nějaký emancipovaný liberál prohlásí, že na tom, vychovávat dítě sám jako samoživitel/ka bez partnera, není nic špatného. Je to přece každého věc a naprosto v pohodě.

Ne není.

Je to bezohledná sobecká prasečina páchaná především na tom dítěti, která ho bude provázet celý jeho život a díky které bude mít takřka všechno těžší než ostatní.

Rodinný klan

Mít víc dětí a velkou rodinu je o tom, že dítě má dvě babičky a dva dědečky, sourozence, bratrance, tetičky a strýčky a v budoucnu synovce, neteře, švagry, tchýně… Je to o tom, že všichni tihle lidé se podílí na jeho vývoji a předávají mu životní zkušenosti, dávají mu vzorce chování jak být sám v budoucnu otec, dědeček, strýček, nebo švagr…  Můžou vám taky samozřejmě pomáhat, stejně jako pomáháte vy jim. Děti k nim můžou jezdit na prázdniny. Můžete spolu cestovat a užít si dovolenou, protože vaše děti budou blbnout s dětmi bráchy a na střídačku si můžete udělat sami hezký večer, když vám brácha děcka pohlídá. Rodinné oslavy nejsou úplně stejně nudné dny, jako každé jiné, jen s dortem. Když jsou narozeniny, nebo Vánoce, neslaví je dítě samo s matkou. Když je doma, může si hrát dětské hry i s někým jiným, než se zpruzelým dospělým.

Pokud tedy nejste idiot, který se se všemi nesnáší, protože nedokáže přenést přes srdce, že dědeček volil Zemana/Drahoše, strýček trochu chlastá a brácha je/není vegan (vyberte si dle osobních preferencí).

Ale především je rodinný klan nenahraditelný, když život zrovna není jen procházka růžovým sadem. Když se něco podělá a nejste na to na světě sám. Když rodič samoživitel zemře, nemusí dítě do děcáku. I v dospělosti máte pořád širokou rodinu sourozenců, bratranců a sestřenic, jejich dětí, tchánů, švagrových a dalších, se kterými si můžete pomáhat.

A stejně tak rodič, až přijde stáří, nezůstane sám s nerudným pudlem, nebo rozmazlenou kočkou ve smradlavé garsonce, s důchodem, ze kterého si lze pořídit tak akorát dva rohlíky, májku a instantní polívku na den a jednou za čtrnáct dní Nedělní Blesk.

Nerudný důchodce

Vždycky, když vidím vzteklého dědka, nebo nerudnou babku hrozící celému světu holí, a vztekle škodící svému okolí, vsadil bych se, že to jsou právě oni - bezdětní kariéristé. Velkolepá kariéra účetního ve spořitelně, žádné děti a posledních dvacet let skličující zapšklé samoty a čekání na konec s vědomím, že po vás nic nezůstane. NIC. Jen smradlavá garsonka plná bordelu, kterou někdo vyveze do sběrného dvora, po té, co si po týdnu sousedka všimne, že jste přestal vybírat schránku a najde vás, jak se vsakujete do matrace.

Když máte jedináčka jako samoživitel, připravujete ho o dětství a vývoj ve společenství sourozenců. Nejenže nedostane mužský, či ženský vzor od otce, nebo matky, ale hůř se naučí i sociální vazby se sourozenci. Pokud i on pak bude jedináček, jeho dítě nebude mít žádné bratrance a sestřenice, bude mít míň příbuzných. Nebude se o něj mít kdo starat, když vy budete nemocní, nebo potřebovat na služební cestu.

Nebudete mít ani den jen pro sebe, protože se budete muset nonstop starat o svou ratolest a ani ona nemá nikoho jiného s kým by si doma hrála než vás. Nejspíš nebudete nikdy mít domácího mazlíčka, protože starat se jako single rodič bez širší rodiny o dítě, a ještě k tomu psa, je naprosté psycho.

A až jednou rodič nebude, dítě jedináčka a samoživitele zůstane na světě zcela samo. Tedy potom, co v relativně mladém věku bude sledovat jak vy bolestivě odcházíte. Bude mu třicet něco, protože jste ho měli ve čtyřiceti a bude na všechno sám. Jeho případné dítě nebude mít babičky a dědečky. Jeho chuť mít dítě bude přesně pro tohle mnohem menší, než byla vaše. Když se mu nedej bože nebude dařit, nebude mít na koho se obrátit, ke komu se uchýlit do azylu.

Jako sirotek.

A pak možná pochopí, jací byli jeho rodiče a prarodiče sobečtí hlupáci, kteří ho do tohohle všeho navezli, když si nechtěli pořídit ještě aspoň jedno dítě. A až bude hnít v domě hrůzy, jak jsme láskyplně říkali domovu důchodců u nás ve městě, a marně čekat na vnoučata, která nemá a utírat zadnici mu bude osoba, co nejspíš ani nebude mluvit řečí, které by rozuměl, pak mu teprve v celé šíři dojde sebevražedná blbost společnosti, jež ho přivedla na svět. My.

Pořiďte si děti. Buďte té dobroty. Ať vám má kdo v důchodu utírat zadek.

PS: Pokud patříte mezi lidi, kteří děti nechtějí, aby spasili planetu, tento text se vás netýká.