1972 mne vyslala firma služebně k OH do tiskového centra jako pomocnici u příjmu filmů novinářů k vyvolání po dvou hodinách si mohli přijít pro vyvolané fotky. (víte vůbec co to bylo?). Shodou okolností padl volný den na 5.9. těšila jsem se na příjezd tehdejšího

Den byl samozřejmě poznamenán incidentem procházeli jsme jako stovky jiných areálem a to také kolem (vzdáleného ) okna s tím černým strašidlem každý ten snímek zná. Nakonec jsme odešli do města, večer to ještě vypadalo nadějně. Druhý den mne příšel vzbudit otec rodiny, ve které jsem byla ubytována s hrůznou zprávou.

Není divu. Areál byl lehce dostupný, myslím že ani nikdo nehlídal u vstupních bran, prostě "Mírové hry". Zajít se mohlo v areálu kamkoli bez jakýchkoli zábran. Přípravy na obklíčení teroristů byly přenášeny veřejně televizí, takže je mohli v klidu sledovat i teroristé. Jen v tiskovém centru se musel předložit průkaz.

Film neznám ale snad prý v těch organizačních a přípravných pracovních skupinách se našel jeden jediný člověk, který upozornoval na možný "worst case" a žádal zamyšlení pro případ případů. Snad se mu všichni vysmáli.

Z dnešního hlediska neuvěřitelné.

tehdejšího přítele pozdějšího manžela

dokonale jste mne navnadil, určitě se na to podívám.

Stojí to za to

Ešte som to nevidela, ale stiahnem si a niekedy pozriem.

Určitě stojí za to

Doporučuji zcela určitě shlédnout dokument Viděno osmi a příspěvek Johna Schlesingera, jenž se k tématu postavil velmi zajímavě. Existuje mnoho dokumentů a také Spielbergův film Munich - ale nezdá se, že by konečně někdo dostatečně objasnil všechny příčiny - vždy je to jen určitá část.

Tento film je pouze dalším zajímavým dílkem do mozaiky

Super, díky, někde ten film mám, hned se kouknu!

Stojí to za to.