Věrná milenka

Po mnoha bezesných nocích jsem se konečně dočkal. Trochu jsem popil a cestou k domovu jsem ji uviděl v malé večerce na rohu. Smála se na mně, protože jsme se dobře znali a párkrát jsme se spolu už zkoušeli seznámit. Zatím to bylo jen na veřejnosti a ve vší slušnosti. Do společnosti jsem s ní zatím nechodil, byla to přece jen povrchní známost a moc se to nehodilo.

Tentokrát jsme se dohodli, že spolu půjdeme ke mně domů.  Byla překvapivě přítulná a vrhla se mi na ústa už ve výtahu. Bylo to tak sladké, až se mi zatočila hlava. Otevřel jsem a vešel s ní do bytu. Chvilku jsme mleli o všem možném a pokračovali v činnosti započaté ve výtahu. Dostat jí do postele nedalo žádnou práci. Bylo to s ní nádherné, konečně jsem si dosyta užil její vůni a měkkost jejího vláčného těla.

Důvěrně známá a znovuobjevená radost z její blízkosti mi pomohla neusnout dlouho přes půlnoc a teprve když jsem se jí nabažil, pomohla mi ke sladkému usínání. Potom jsem se k ní přitulil a ona se ke mně přitiskla svým teplým a zvlhlým tělem. Strávila se mnou celou noc. Ale klidný spánek postupně proměnily těžké sny.

Takový pocit svázanosti a nemožnosti uniknout z pevného a dusivého objetí jsem už dlouho neměl. Divil jsem se tomu. Vždyť byla tak příjemná a sladká. Že by to bylo podvědomé varování před tušenou špatnou povahou? Nebo jenom moje běžná nedůvěra? Pomalu jsem se probouzel, ruku opatrně vytáhl, abych se uvolnil a ještě cítil jak mně drží za vlasy. Chvíli jsem ještě přemýšlel nad prchajícím snem. Sáhl jsem vedle sebe, a nahmatal ji.

Byla čtvrtá hodina ráno a tma. Opatrně jsem rozsvítil a to co jsem spatřil, se vůbec nepodobalo té dobré a sladké, co se mi večer tak zamlouvala. Roztahovala se po polštáři a peřině, jako by tam byla odjakživa. Povzdychl jsem si. Tak tebe se asi jen tak nezbavím. Vstal jsem a začal jsem z peřin tu žvýkačku odstraňovat.