Třetí oko

„Kde je maminka, já chci maminku“, řekla plačtivě dcera v postýlce před spaním."                                  „Maminka určitě přijde. Až se ráno probudíš, už tady bude.“

„Tatínku, vyprávěj mi něco“

„Co třeba něco o tom, když jsem byl tak velký jako ty?“

„Ano, ano“

„Takže, když jsem byl malý, hodně jsem kašlal a tak mně poslali na doléčení do ozdravovny, daleko od domova.“

„A co je to ozdravovna?“

„Tenkrát jsem jí viděl jako velkou budovu, s mnoha dětmi, doktory a sestřičkami, daleko od domova, abychom byli na čerstvém vzduchu. Byl jsem tam v zimě a přes den jsme chodili na vycházky a ráno i večer byla pořád tma.“

"Prý jsem tam byl hodně dlouho. Tak dlouho, že jsem ani nepoznal tatínka, když se za mnou zastavil cestou z pracovní cesty. Protože mi však přivezl pomeranč- to byla tenkrát veliká vzácnost - tak jsem ho vzal na milost. Ještě si pamatuji, že kůru z toho pomeranče zbaštili moji spolunocležníci."

"Těch dní a týdnů, které jsem tam ještě strávil, bylo hodně a já se naučil, že je nevýhodné čekat a doufat, že si někdo pro mne přijde. Přesto jsem se po návratu držel u rodičů, jen aby mi zase nezmizeli. Nechtěl jsem aby, mně zase někam odložili."

"Jenomže když jsem měl nastoupit do školky, nikdo mi neřekl, že bych měl být někde sám. Hned jak jsem pochopil, že mám být odložen, začala přetahovaná na prahu školky. Na jedné straně mně táhla soudružka vychovatelka, na druhé tlačil otec, já vzepřený nohama rukama ve futru dveří jsem se bránil zuby nehty."

"Když jsem pochopil, že si mně odpoledne rodiče zase vyzvednou, tak se mi tam začalo líbit a do dneška mám ze školky hodně kamarádů."

V tu chvíli se dcera rozeštkala: „Já chci maminku.“

„Počkej, počkej ještě. Ty maminku nevidíš?“

„Kde? Už přišla?“

„Ne, ale já, když chci někoho vidět tak otevřu třetí oko.“

„???“

„Máš ho tady.“ A poklepal jsem jí na čelo. „Když zavřeš oči, otevře se ti třetí oko, zkus to.“

Dcera zavřela oči a dala se do pláče. „Já nic nevidím!!“

„Víš, třetí oko, to je představivost, tam v hlavě můžeš vidět cokoliv a kdykoliv chceš. Já nikdy nejsem sám, protože, když je mi smutno, zavřu oči a vidím toho, po kom se mi stýská."

V tu chvíli konečně usnula a já se mohl odplížit k televizi.