Očekávání

je příčinou rozdílného hodnocení parlamentních voleb. Každý má nějaké politické ukotvení. Od toho se odvíjí naše (ne)spokojenost s výsledky, doufejme, že dosud nezfalšovanými. 

Vysoké preference ANO nebyly vylhané, ani zaplacené. Minimálně 5% lidí se tedy za svou volbu stydělo a nepřiznalo. Jak jednoduše omámit voliče mlhavými, nic neříkajícími proslovy. Nástup strany jednoho muže a podobných projektů, je svého druhu protestem proti neefektivnímu poměrnému systému parlamentní demokracie. První oligarcha v politických funkcích ČR je potvrzením, že lidem sice může vadit nekonečná koncentrace kapitálu, maximalizace zisku s minimalizací nákladů v jedněch rukou, ale jsou to ochotni skousnout nebo přehlédnout, doufaje, že se ho později zbaví. Trend směřování k diktatuře jiného typu je nezadržitelný a další návrat k demokracii nemusí přijít.

ODS je důkazem krátkodobé paměti obyvatel tunelované republiky. Volba byla zoufalstvím těch, kteří ještě věří na liberální demokracii (přeloženo – můžu krást, dokud mi na to nepřijdou). Staří matadoři se lstivě ukryli a samozvaná kandidátka na premiérku Němcová, se poprvé zachovala chytře a nechala mluvit profesora, který si své poučky konečně vyzkouší naostro. Voliči strany mají většinou nějakou dobrou zkušenost s kvalitním starostou anebo jsou s někým takovým spojeni penězovodnou pupeční šňůrou.

PIRÁTI jsou přesně tou zdánlivou alternativou, která vyhovuje na jedné straně těm, kteří by normálně byli v ODS, ale jsou mladí a mají k zákonům a regulacím vlažný nebo žádný vztah a na druhé straně lidem, které program moc nezajímá, s výjimkou legalizace marihuany. Dlužno podotknout, že bych uvítal jimi prosazované zjednodušení a elektronizaci státní správy a nevadí mi ani jejich benevolentní přístup k autorským právům. Vzpomeneme-li na OSU, výpalné v ceně informačních nosičů, cech pražských taxikářů a jiné, může jejich posílení přinést konečně do této otázky změnu. Nepochybují o Evropě v stávající podobě a pokud si to nepokazí, v budoucnu ještě posílí.

SPD Tomia Okamury, svým názvem kopíruje Zemanovce, Cibulku, Sládka a další, kteří se báli, že voliči omylem dají hlas jinému subjektu. Snad se příště tohoto nešvaru vzdá. Pozvedl vlasteneckou agendu a na rozdíl od marginálních a nevolitelných stran poskytuje, sice nepříliš prosaditelný, ale ucelený volební program. Jediný, co má ambice napravovat díry, využívané politiky k pohodlnému životu a korupčnímu chování. Mediální obraz SPD byl redukován na migrační a antiislámskou problematiku. Tato karta přitáhla pokleslý elektorát, ale důležitý je výsledek, že.  Pro běžného voliče byl větším strašákem, než Babiš. Doufejme, že energie a zaujetí pro nápravu zatuchlého politického prostředí nakonec Okamuru zbaví populistické nálepky, pokud média omezí jeho dehonestaci. Pomsta ČT za odmítnutí jejich novinářů na tiskovce po volbách v pořadu 168 hodin je přesvědčivou ukázkou.

KSČM, se konečně dozvěděla, jaký je jejich skutečný jádrový elektorát. Jen spekuluji, ale voliči přesvědčení, že komunistická ideologie má své místo, jsou většinou již důchodci a jejich mladí příbuzní, co považují solidaritu za důležitější, než její neprosaditelnost. Ostatní bývalí voliči jsou spíš příznivci totalitních způsobů a cítí, že s Babišem se konečně dočkají direktivního zajištění světlých zítřků.

ČSSD je ukázkou standardní odcizené strany, značku použili postupně lídři, kterým ideály strany byly lhostejné. Dělníky strany pak využili klienti a jejich pomahači ve funkcích. Stejně jako to udělali v ODS a dalších tradičních stranách. Škoda, že tuto pravidelnou hru voliči stále neprohlédli a dále tyto strany volí. Propad těchto stran je setrvalý a dočasný růst ODS, pravicového konkurenta ČSSD je jen výrazem zoufalství voličů, kteří nechtějí komunisty, extrémisty a oligarchy.

KDU-ČSL má své jisté voliče v regionech s vyšším procentem věřících. Co by museli její lídři ještě udělat, aby se nedostala do parlamentu. V posledním roce k tomu měla našlápnuto. Hermannův prefabrikovaný strýček Brady, Bělobrádkovy veterinární úvahy o pojmu smrti a jejich spanilé jízdy mezi sudetské Němce. Z vlastenectví tuto amalgámovou stranu pyšnící se úspěšnými, bezpodmínečnými a nezdaněnými restitucemi podezřívat rozhodně nemůžeme.

TOP 09 jako Kalouskův projekt, lákající věřící v liberální demokracii, což je stále pro některé voliče přitažlivé. Už jsme ani nedoufali, že to ještě zažijeme. Pražští voliči nezklamali a dokonce je posunuli před starosty. Pomocí vznešené feudální fasády maskota předstírajícího morální hodnoty, navzdory pošramocené pověsti Kalouska i Schwarzenberga, stále přitahují příznivce jako světlo noční můry. Vymezování vůči Babišovi sice stranu vyneslo do sněmovny, ale koaliční potenciál si tím zcela zaříznula. Kalousek je svými řečnickými eskapádami oživením nudné sněmovní atmosféry. Krom toho se těšíme na dalšího marka bendu sněmovny. Dominik Feri, jako nová tvář strany, je zvlášť vypečená postavička, je však možné, že tezím strany skutečně věří.

STAN je strana, kterou můžeme přirovnat k někdejší straně Důchodci za životní jistoty. Jako by věk a společná obava o prostředky k životu spojovaly naprosto rozdílné politické založení seniorů. Stejně tak i starosty spojuje živnost, věk i naděje, že nepřijdou o své posty. Do čela si tito matadoři postavili dva svazáky, uhlazeného Farského (považuji jej za zachránce vstupu STAN do sněmovny) a ambiciózního Gazdíka. Zdá se, že si nenechá vedení ve straně, přes své nepovedené angažmá ve prospěch předvolební koalice s KDU-ČSL, vzít. Přiznám se, že jsem jim držel palce, ať jim to vydrží. Zkazil mi to Čunek, jediný zajímavý křesťanský demokrad. Kdyby se totiž do sněmovny nedostali ani KDU-ČSL a STAN, jen by to sněmovně i stranám prospělo.

Vzhledem k prohlášením stranických lídrů se jeví jako nejprůchodnější menšinová vláda ANO s tichou podporou KSČM (93 mandátů) a dalších 8-mi utajených sympatizantů z jiných stran. Jestli to neprojde, budeme s prezidentem volit sněmovnu znovu.