Co nás nemine

Podřezávání krků je nehezká podívaná, zvlášť, pokud je praktikována na lidech. Není vám divné, že ten co má být bezprostředně zabit tímto způsobem ještě za jiné žádá Obamu, Camerona, když ví, že ho nic nemůže zachránit, místo aby nadával, kopal a plival? Účinnost vymývání mozků a přesvědčování věznitelů má asi sílu, kterou si neumíme přesdstavit.

Islám jako celek se povyšuje nad ostatní náboženství a nad "nevěřící". Očekávat respekt od muslimů, když je respektujeme my, je tragický omyl. Ať jsou muslimové jakkoliv milí a hodní, pod tlakem svých radikálů budou jako Němci pod Hitlerem.

Radikalismu se daří tam, kde je obyvatel málo, nebo podléhají silnějšímu nepříteli. Ve státech, kde je ohrožen zavedený způsob života, se islám stává ideologickou zbraní.

Budeme li k islámu přistupovat jako k jiným náboženstvím, tj s tolerancí, se zlou se potážeme. Je třeba si uvědomit, že některé myšlenkové konstrukce se chovají jako nakažlivá nemoc. Pokud je jí někdo zasažen, je otázkou, zda je léčba možná.

Národní socialismus němce nachytal na sobectví pro němce. Islám toto sobectví internacionalizoval pro ty, kteří jsou ochotni pro víru udělat to co jim přikážou vykladači Koránu. Radikalismus mnoha takových vykladačů je psychická úchylka, jejímž prostředkem je násilí. To si vynucuje poslušnost na těch normálních. 

Paradoxem je, že cesta z tohoto marasmu vede jen skrz islám. Až jej bude každý formálně přijímat, bude umět arabsky, aby si někdo nemohl, zaštítěn Koránem, vymýšlet nějaké lži, pak ho společnost zmírní a později přestane mít význam, který má pro své bojovníky.